Až s novým rokem vyplývají na povrch reálné skutečnosti, které jsou spojené s novými pravidly. Hned po Silvestru spočítali novináři nejlépe placeným lidem v této zemi, jak dlouho budou přispívat svými odvody do sociálních a zdravotních pokladen. Ukazuje se, že tlak vládní koalice na odsouhlasení reformy nebyl náhodný. Přilepší si především ti nejbohatší. Premiérovi se v celkovém ročním přehledu zvýší měsíční plat o víc než deset tisíc, stejně tak jeho přítelkyni Lucii Talmanové. Ještě lépe na tom bude nejlépe placený státní manažer, hlava energetického gigantu ČEZ.
Pravidlo, že člověk může do této složky pojištění zaplatit státu nepravidelná měsíční procenta, ale jen určitou výši peněz a když ji odvede, už nemusí dál platit nic, činí z většiny obyvatel tohoto státu nerovné občany. Těch, kteří splní povinnost odvést sociální a zdravotní poplatky jen z prvního vydělaného 1,3 mil. a pak už platit jen 15 procent daně z příjmu, je totiž nepatrný zlomek. Ostatní, jejichž příjmy za rok nepřesáhnou milion tři sta tisíc, budou dál odvádět ze svých výdělku 12,5 procenta na penze a zdraví.
Když sečteme odvody nejbohatších za rok, vyjdou nám jistě slušné peníze, možná stamiliony, přesto systém zdravotního i sociálního pojištění stojí na drtivé většině odvodů těch hůře placených. A ti pochopitelně nikdy ročně miliony neodvedou. Což je s ohledem na rovnost a solidaritu, na které je sociální i zdravotní pojištění založeno, nespravedlivé.
Není tajemstvím, že nejlépe placení soukromníci i státní úředníci většinou vedle „obyčejného“ zdravotnictví využívají i soukromého, speciálních manažerských klinik a prohlídek za peníze tzv. na dřevo. Vůbec proti tomu nic nemám, to je zákon tržní ekonomiky. Ale vadí mi, když jsou vyčleněni ze systému, který platí pro všechny, jen proto, že mají vyšší příjmy.
Proč v reformách vládní koalice nezavedla současně progresivní daň? Čím víc vyděláš, tím vyšší daně zaplatíš? Osobně takové zdanění, jak se někdy říká „milionářská dávka“, nemám rád. Člověk by neměl být trestán za to, že je schopný. Ale když je milionářský strop zaveden ve zdravotních a sociálních odvodech ve prospěch milionářů, proč by neměl být zaveden i v jejich neprospěch v daních?
Ukazuje se, že vláda a koalice připravovala reformy především pro sebe. Nyní se odhaluje, že poplatky u lékařů a ve zdravotních zařízeních nejsou ulehčením pro státní rozpočet, ale darem navíc pro jednu profesní vrstvu společnosti. Hotovými penězi se nebude flikovat menší příspěvek od pojišťoven. Ty totiž platby lékařům letos zvyšují o více než je očekávaná inflace a zdražení energií. Daňovým poplatníkům tak vytáhnou pojišťovny z kapes peníze dvakrát – za zdravotní pojištění přímo a pak ještě nepřímo přes státní poplatky, tzv. Julínkovy žebračenky.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale vyplývá na povrch, že reforma, alespoň ve zdravotnictví, nevedla k tomu, aby ulehčila státnímu rozpočtu. Vedla k tomu, aby si přilepšili ti, kterým se vedlo už tak dost dobře. A zkomplikoval život všem, kteří ho už bez toho mají dost komplikovaný.
