Miliardy rychlejší než zvuk

   Jsme bohatá země. Můžeme na to být hrdí, pokud ovšem na skutečnost pohlédneme očima vládního rozpočtu a čerstvého rozhodnutí kabinetu vyslat tři stíhací letadla na hlídkování vzdušného prostoru tří nových členských států NATO    v Pobaltí. Sice hodláme v příštím období vydat na obecné blaho o sedmdesát, možná osmdesát až sto miliard víc (což předem při podobném hospodaření, kdy stavíme například absolutně nejdražší dálnice v Evropě), než ve skutečnosti na daních vybereme.

    Přesto nám nic nebrání, abychom za dva roky poslali další půlmiliardu do vzduchu. Česká letka je svým počtem čtrnácti nadzvukových strojů buď prazvláštní miniaturní bojovou jednotkou se zanedbatelným bojovým efektem, nebo naopak příliš početnou a drahou přehlídkovou skupinou při vojenských přehlídkách na pražské Letenské pláni. V roce 2009 proto ještě tři z těchto několika málo letadel pošleme na hlídkovací misi do zahraničí. Není na tom nic špatného, protože partneři v alianci si musejí pomáhat, jenomže náklady na ochranu vzdušného prostoru tří pobaltských zemí ponesou čeští daňoví poplatníci. Snad bych proti tomu nic nenamítal, kdyby náklady na provoz tří Gripenů a stočlenného personálu nedosahovaly výše, která se rovná jedné čtvrtině ročního pronájmu celé čtrnáctičlenné letky. Ta činí dvě miliardy ročně a to nejsou v sumě započítány náklady na provoz a další výdaje spojené s udržováním této bojové techniky.

   Asi bychom rozhodnutí Topolánkova kabinetu zatleskali, pokud by armáda zjistila, že jí miliardy přebývají a naši letci mají tak jedinečnou možnost zdokonalit se v cizím jazyce, v součinnosti se zahraničními vojáky a zalétat si nad mořskou hladinou. Jenomže armádní rozpočet je, jako obvykle, velmi napjatý a pro fungování ozbrojených složek se každoročně hledá každá koruna. Jenže v přístupu k penězům daňových poplatníků byly v případě obrany země předchozí modrokoaliční vlády vždy pozoruhodně benevolentní.

   Vzpomeňme na mnohaleté úsilí lidoveckého ministerstva obrany zmodernizovat desítky let staré sovětské MiGy, která by vyšla téměř stejně draze jako nynější desetiletý pronájem švédských stíhaček. A kde šlo především o byznys pro skomírající firmy dobrých přátel nynějšího šéfa financí a tehdejší šedou eminenci ministerstva obrany Miroslava Kalouska. Obdobně zmizely miliardy korun v padácích, v modernizovaných tancích a armádním komunikačním systému, nikdo nedokázal zabránit značně nevýhodné výměně moderních MiGů 29 za „zdravotnické“ vrtulníky z Polska v naprosto nevýhodném poměru.

   V současném světovém zbrojním průmyslu je boj o každou kulku a každý samopal, o dalších zbraních ani nemluvě. Výrobců je moc, pozice opět získávají patnáct let zaostávající ruské firmy a tak každý koncern hledá zákazníky a armády v podstatě i využití pro málo používanou techniku. Česká armáda poskytla švédskému výrobci letadel BAE solidní marketinkovou podporu a bezplatnou reklamu. Možná nebude bez zajímavosti sledovat, na jakých strojích budou za pár let létat pobaltští stihači. Nechme se překvapit. Když už si tohle přestavení platíme. Nebo se na věc zkusme podívat optimisticky. Vždyť nás ta mise vyjde jen na tolik, kolik se u nás utratí za půl kilometru dálnice. Vzhledem k tomu, že za moc nestojí a jsou věčně uzavřené, možná ještě udělala vláda dobře...

Petr Hulinský, stínový ministr obrany ČSSD