Chcete být za hvězdu na večírku? Tak si kupte nějakou opravdu věrnou latexovou masku známé filmové postavy. Třeba vraždícího Eddieho z Elm Street, či Louise de Funese z Četníků, nebo potěšte své známé obličejem Václava Klause. Při jednom z návratů domů jsem se chvilku prošel uličkami pražského Starého Města, když mě do očí udeřil obchůdek právě s těmi suvenýry. Za pár stovek tu byla k mání – a trčela hned vpředu – podoba pána s patkou a knírkem. Zamrazilo mě. Bylo to jen pár kroků od Židovského města, pět minut chůze ke Staré synagoze.
Nebyl jsem hned schopen nějaké debaty s prodavačem. Mluvil špatnou češtinou a zcela jistě nebyl ani majitelem krámku. Prostě jsem stál zaražený před tou smějící se tváří latexového Adolfa Hitlera a hlavou se mi honily představy, co je to za lidi, kteří se rozhodnou něco podobného nabízet zákazníkům. Pak jsem si vybavoval, jak asi vypadají ti, kteří vysolí téměř tisícovku a navlíknout si tu hrůzu na hlavu. Koho asi chtějí ohromit a pobavit? Kolik jim tak může být a odkud asi pocházejí - dvacet, padesát? Jsou ze Žižkova, Brna, Stuttgartu nebo z Osvětimi?
Od roku 2006 slavíme na základě Deklarace OSN z 1. listopadu 2005 Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti. 27. ledna 1945 se totiž naposledy otevřely brány osvětimské továrny na smrt, ne proto, aby do nich vjel další z tisíců transportů, který sem přivážel „lidský odpad“ k průmyslové likvidaci. Ale proto, aby odtud vyšli na svobodu přeživší otroci Velkoněmecké říše určení k likvidaci.
Už tehdy, před více než šedesáti lety, byl téměř každý každému obchodním partnerem nebo válečným spojencem. Londýn zasypávaly letecké pumy vyráběné z železné rudy neutrálního Švédska. Přes Atlantik směřovaly tisíce lodí s potravinami a vojenským materiálem pro Stalina, bývalého spojence Adolfa Hitlera a člověka, který vydal rozkaz povraždit v katyňském lese elitu polské armády a ve vlastních koncentrácích miliony Rusů a ostatních národů stalinské říše. Příkladů z dávné doby i ze současnosti bychom našli moc a moc.
Ukazuje se, že proti zločinům tohoto druhu nelze bojovat pouze obecnými vládními prohlášeními o hanebném selhání naší civilizace na dvanácti řádcích, jak je v uplynulých dnech rozesílal Úřad vlády České republiky. Zdá se, že historické povědomí o hrůznosti některých zločinců je s odstupem času uhlazeno do formy nejasných frází a vzpomínek ve formálních proslovech. Jenomže konkrétní zkušenosti konkrétních lidí ještě nejsou zdaleka zaváty prachem a zapomněním. A hlavně – není malých a velkých zločinů, není malých a velkých holokaustů.
Zločin je vždy zločinem a holokaust, ať ten osvětimský a fašistický, nebo ten stalinský, khmerský a další. Jen bychom ho měli jasněji pojmenovat. Jestliže to neuděláme, jestliže se k tomu budu autority této země vyslovovat jen obecnými větami, budou se i nadále v ulicích našich měst prodávat masky Hitlera, vína s etiketou jeho obdivovatele Stalina, trička s portrétem šiřitele komunismu se samopalem Che Guevarry.
Jinak se možná ještě dočkáme chvíle, kdy natrefíme na plakát vylepený na sloupu veřejného osvětlení, že jsou všichni srdečně zváni na mezinárodní hip hop party v Osvětimi. „Příchozí v masce Hitlera drink zdarma!“
