Sociologové nedávno připustili, že rodící boom dnešních Husákových dětí se nekonal zásluhou nejrůznějších komunistických pobídek, jakými byly novomanželské půjčky, rozsáhlá bytová výstavba, která stejně nestačila a další lákadla, která měla vynahradit přerušené společenské změny roku 1968 a nastoupivší normalizaci.
Děti se rodily proto, že se lidé obrátili od společenských aktivit do rodiny. Mít děti, pokud možno chatu nebo chalupu a místo schůzování a postávání v prvomájových průvodech, hledali lidé raději klid na zahrádkách a v lesích. Z dnešního pohledu to možná vychází směšně a „uprděně“ česky, ale v dvacetileté schizofrenii, kdy se jinak mluvilo na veřejnosti a v práci nebo ve škole a jinak doma, si lidé často, a právě z těchto důvodů, dokázali najít čas i na druhé, na děti, rodiče, přátele. Konzum v té době také existoval, byl jiný než dnes, ale právě proto, že byla horší možnost ho „provozovat“, nacházeli lidé jiné cíle. Neříkám, že bylo líp a že to tak bylo dobře.
Dnes však někteří sociologové a psychologové připomínají, že finanční a ekonomická krize, která vznikla mj. i z naprostého nasycení a přesycení vším, co už lidstvo nestíhá spotřebovávat, nás možná zase vrátí k rodině. V těžkých chvílích je totiž rodina a nejbližší přátelé tím nejbezpečnějším záchranným kruhem. A klidným přístavem v těch největších bouřích.
Přál bych si možná dosti naivně, aby lidé začali hledat smysl i štěstí než v posledních novinkách mobilních telefonů, desáté modernizaci páté generace té či oné značky aut, v dvoutisícím třístém padesátém osmém dílu konečně nekonečné telenovely. Auta zreznou, mobily se vybijí a, kdo koho miloval v třístém pokračování uličního seriálu, si nevybavíme ani na mučidlech.
Ale kdo se na nás usmál, kdo si s námi popovídal, kdo nám zavolal, když nesvítilo slunce, ale spíše se nebem táhly mraky? Kdybychom si v tomto novém roce uvědomili, že hodnoty života nejsou tvořeny výší (dnes spíše níží až podníží) indexové hodnoty akcií na všech burzách světa. Ale že hodnotami jsou generace našich prarodičů a rodičů i generace ještě nenarozené našich dětí. Že je tu někdo pro nás a my pro někoho.
To neseženeme v žádném hypersupermarketu.
