Nějaké to rajče a vejce musí snést asi každý politik, ať je to za mořem, nebo tady v Evropě. Není to novinka, létajících vajíček už v historii bylo ...
Vajíčka ve větším množství škodí lidskému zdraví. Jejich nadměrná konzumace zvyšuje cholesterol v krvi. Cholesterol se zase usazuje v cévách a brání průchodu krve.
Vajíčka ve větším množství v politické argumentaci se zase usazují v lidských charakterech. V dějinách najdeme takových příkladů dost. Jenže někdy se vajíčka postupně měnila v kameny, dlažební kostky, bomby. Někdy to začalo vajíčkovými hody a skončilo válkami. Kde zkrátka docházejí argumenty a tečou nervy, tam létají vzduchem i jiné věci, než pouze slova.
Byl jsem na tribuně a byl jsem i v davu, který obklopoval hovořící politiky. Bylo zvláštní pozorovat osoby, které se staly nositeli toho, co by se možná dalo nazvat „vyjádřením jiného názoru“. Jenže on se názor dá vyjadřovat a „vyjadřovat“. Pankáči s pukavci, to už vyžaduje dobrou přípravu. Zkažená vejce jen tak už dneska nekoupíte. Když syrová vajíčka nahradí vajíčka vařená natvrdo, tak už se moc usmívat nebudete, když vám jedno přistane v obličeji. Nebo omladina s nápisy My vajíčka nehážeme, my volíme ODS zase metala, jak to slušně říci ... exkrementy. A to vše začalo v okamžiku, kdy se ozval cinkot klíčů. Náhoda? Nemyslím. A na samý závěr vyplácení „demonstrantů“ pokoutně v šeru garáží obchodního centra. O „politickém“ postoji teenagerů, které není těžké zneužít, asi nemusíme vůbec hovořit. V patnácti si mladý člověk spíše ujasňuje svůj názor na hudbu, nebo lásku.
Když se mladá žena vrhla na starší paní, která držela v ruce plakát pořádající politické strany – co si vlastně máte myslet o úrovni některých lidí. Máš jiný názor? Tak to ne, zakazuje se! Až se člověku nechce věřit, že dvacet let po konci totalitního režimu si za jiný názor člověk vyslouží rvačku.
Škoda, že se to vše nekonalo někde na sídlišti v severních Čechách. Tam stačí dvacet tupých lebek a převaha policejních těžkooděnců je pět na jednoho. Plexisklové štíty, helmy s nerozbitným hledím, jízdní hlídky. Když je ale řádná parlamentní politická strana permanentně napadána ne slovně, ale fyzicky, policisté postávají v uctivé vzdálenosti, nechávají se okopávat, utrhnout si rukáv a sebrat čepici. Hlavně se neangažovat! Co na tom, že na autech stojí POMÁHAT A CHRÁNIT?
Tentokrát policie předhodila davu po právu svolané veřejné shromáždění a vystavila ho bezprecedentnímu násilí. Zatím nevíme, komu to prospělo, jen se ví, že policie nic nepodnikla. Na meetingu byl přítomen i předseda parlamentního výboru pro bezpečnost. Snad se zeptá pana policejního prezidenta, jak je to s ochranou ústavních práv a zajištěním pokojného a nerušeného průběhu shromáždění a svobody slova. Někomu ano někomu, jak vidno, ne.
Nějaké ty modřiny, zničené obleky a hmotné škody, třeba na aparatuře, za statisíce, nechť vezme čert. Ale zlo jednou vypuštěné z láhve se už dá jen nesnadno zastavit. Obhroublost a nenávist, která prostoupila českou politickou scénu, už zarazila i prezidenta republiky. Škoda jen, že podobný postoj neprojevil i jeho předchůdce, tak pověstný svými výroky o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Asi nebyla ta vajíčka dost zelená, aby stála za jeho komentář...
