Ajn, cvaj, draj…

    Čeští náckové se rozhodli, že budou svou sílu a nadřazenost demonstrovat v den, kdy v roce 1938 nacisté v Německu a na zabraných územích nemilosrdně zdecimovali statisíce židovských obyvatel. Navíc v ulicích historického centra města.

    Už samotné ohlášení pochodu do míst, kde Židé po staletí žili a krom jiného lidmi, kteří se klanějí vrahům jejich předků, mi nepřipadá normální. Jako absolvent práv bych měl respektovat literu zákona. Nelze nikomu zakazovat, pokud učiní zadost všem náležitostem, aby se sešel, kde chce a pochodoval třeba do Prčic. Jenže pořád se mi tam, v tomto případě zvláště, plete to obyčejné lidské znechucení nad neustálým respektem před porušováním zákona. Nemůžeme zakázat, protože bychom porušili svobodu spolčování a shromažďování a tak dále.

    Když se totiž podívám nazpět, každá skupina lidí, která pak hnala na šibenice a do popravčích komor, vždy dokázala využít demokratického fungování každého státu. Nechala se jím chránit, aby jej pak o demokracii připravila.

    Cítím respekt před zákony. Ale v situacích, kdy se o slovo hlásí osoby (nerad v takových případech používám slovo „lidé“), kteří dokáží pochodovat ještě v roce 2007 ulicemi s hajlujícími pravicemi, v duchu se chápu basebalové pálky.

    Jenomže si nejednou kladu otázku, jestli současný model západní demokracie, ke kterému se hlásíme (já také) je dostatečně schopen přežít sám sebe. Nedej bože, abych ve jménu demokracie někomu něco nedovolil.

    V roce 1929, také v rámci demokracie, nechali Gottwalda mluvit v parlamentu o kroucení krků. V rámci demokracie mu nakonec ale odpustili a on některým z nich z vděčnosti zakroutil za dvacet let krkem.

    A co my? Budeme jen hledat právnické kličky, jak bandu fašistů nenechat projít městem? Nebo dokážeme, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého? Ačkoli by možná nejúčinnější bylo vyhledat rodiče a prarodiče všech těch mladých vyznavačů pochodňových pochodů. Svézt je z celé republiky, postavit u Staré synagogy a pozorovat, jak jim vstříc dupou svými okovanými podpatky jejich synové. Ajn.. cvaj...draj.