Třetí list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce

Před operací bypassu není třeba mít strach i když se jedná o operaci srdce, pro každého člověka symbolu a skutečného motoru jeho života. 

. Strach je třeba mít z toho, že by se k tomu mohlo nepozorovaně schylovat a holky, že to nezvládají.(Předchozí blog, ,,Druhý list rekonvalescenta").

Člověk zná nejvíce různá zranění, převážně zlomeniny, kdy jde uzdravování ruku v ruce s pozorováním, které má člověk na očích. Po operaci srdce je tomu trochu jinak. Bolest po operaci je kupodivu zanedbatelná, více ve velkém blogu o operaci a pobytu v nemocnici, který není bez komplikací dlouhý. Horší je celková vyčerpanost organismu, která si s člověkem-pacientem ,,hraje" jako kočka s myší. Už po pár dnech má člověk dojem, že může jít domů i když má ,,zadrátovaný" hrudník a někdy bude na letišti nebo u soudu do smrti ,,pípat," protože ty dráty tam zůstanou. To je ale detail. Ta hra o uzdravování a obnovení činorodosti je o tom, že s tou činorodostí se to má jako na houpačce. Jednou nahoře a potom zase hned dole. Je to podobné jako u dvouletého dítěte. Běhá, běhá a najednou mu dojdou ,,baterky“ a spí. K tomu malá humorná historka, která nás kdysi hrozně vystrašila, ale se smíchem dobře dopadla.

Byli jsme s manželkou, čtyřletým Davidem a dvouletým Filipem ve Stuttgartu ve velkém obchodním domě, které tehdy ještě existovaly. Starší David chodil s maminkou za ruku a já víceméně dával pozor na Filipa. Protože mě ale moda zajímá a já pořád kdekoli koukal, co by manželce slušelo, tak jsem bral ramínka se šaty ze stojanů a zase je dával zpátky. Najednou Filip zmizel. Nastalo velké běhání a volání jeho jména. Rozhlas neměl v jeho věku velkou cenu. Jezdící schodiště jsem bral po třech schodech a zoufalá manželka s ochotnými prodavačkami lítaly po celém velikém patře a telefonovali do pater nad ním i pod ním. Nakonec jsem vyběhl před obchodní dům do pěší zony a očima prosil věž blízkého kostela o pomoc. Když jsem se zcela zdrcený, cítil jsem největší vinu, vrátil do patra, kde Filip zmizel, odhrnula právě jedna prodavačka dlouhé kabáty, asi 4 metry od místa kde Filip zmizel a hlasem smíšeného údivu a smíchu volala: ,, Hier ist er, hier, hier“. (Tady je, tady, tady). Filípek spal spokojeně a zcela bezstarostně pod kabáty a když ho uplakaná maminka vzala do náruče, tak rozespale povídal : ,,Jdeme domů ?“. Podobně, nebo jako u toho pivaře u okénka s basou ve filmu ,,Vratné láhve“to po operaci je. Sednu si, mám žízeň, stojím, mám žízeň, lehnu si a mám žízeň. Po operaci srdce žízeň nemáte, ale sotva se někde opřete tak spíte.

03.07.2019

Konečně mám chuť na pořádnou snídani. Libová šunka od kosti, vajíčko, celozrnný chléb, kafé a čtvrtka jablka. Mám náladu se i oholit. Potom sprcha, nová náplast uprostřed hrudníku a krátce i úklid roztahaných knížek. Samozřejmě se zase začítám a to do knížky o Benešovi: ,,Mezi západem a východem,“ ale nemám se rozčilovat, tak toho brzy nechávám. Potom volá dcera Barunka z prázdnin, což mi zvedá náladu. Já se mám dobře a ona taky. Není to důvod si jít zase lehnout? Rádio Budějovice říká, že Mistr Karel bude mít velké narozky, ale hrají Matušku. Potom Mistra a jeho první hit ,,Oči má sněhem zaváté“ a já pomalu zase usínám.

Když jsem se probudil, vzpomněl jsem si na ten významný faktor při tvorbě arteriosklerozy a tím je stres. Stres je definován prvně Austro-kanadským lékařem Hansem Selyem (1907-1982), který ho definuje jako společný název pro všemožnou zátěž pro člověka jako je zima, horko, tedy vedro, nemoce, úrazy, přepracování, rozčilení, strach atd. Já si dovolím připojit nevěru, neopětovanou lásku, mobing, šikanu, zneuznání, obelhávání, nešťastné manželství dětí, jejich smrt, nebo jejich nevděk. Zkrátka všechno dlouhodobé nebo i krákodobé trápení se kterým se člověk nedokáže vyrovnat.

Ve zmíněné knížce ,,Cholesterin,, ( Druhý list deníku rekonvalescenta) se neříká, jestli to rozdělení na dobrý – tzv. ,,Eutelstress“ nebo zhoubný tzv. ,,Disstress“ je rozdělením také Hanse Selyem, nebo je toto dělení pozdějšího data. Takto dělit stres je ale také podle mého přesvědčení naprosto správné a často při zmínce o stresu chybí.

Eutelstress – ten dobrý a potřebný, je třeba pud sebezáchovy a vše co mobilizuje jeho energii pro práci, přirozenou starost matek i otců o děti a rodinu, vůle k životu a s ním spojených překážek. Dobrým příkladem může být i popsané ,,zmizení“ Filipa v obchodním domě a úzkost nás jeho rodičů.

Disstress – ten špatný a zhoubný má zčásti stejné důvody ale s tím rozdílem, že je vše takříkajíc přešponováno, plus vše jmenované jako nevěra, rozvod a další věci, se kterými se lidé nedokáží smířit a které by v podstatě nemuseli být.

Vědci kardiaci M. a R.H.Rosenman a M. Friedman podle svých dlouhodobých studií rozdělují také osoby do dvou typů :

Typ A – neumí žít bez hodin a minut, mluví úsečně, je věčně uspěchaný, skáče druhým do řeči, dělá více věcí najednou a neumí se uvolnit bez cigaret a alkoholu. Má skoro stále i při odpočinku pocit špatného svědomí a zatíná často zuby. K tomu mohu já jako zubař dodat, že tzv. ušoupané zuby, (odborně, frontální a sagitální protruse nefyziologického charakteru dolní čelisti) - lidově ušoupané zuby hlavně u špičáků, svědčí jednoznačně o pokusu řešit problémy zuby ( skřípání ) a to hlavně v noci. Zubaři to pozorují skoro u každého druhého člověka, mám je pěkně ušoupaná i já a měl je i táta, pokud mu v kriminále nedostatkem vitaminů nevypadaly. K tomu zbývá dodat, že lidé normálně nepohybují při jídle dolní čelistí do stran, že to dělají jen krávy a všichni jiní býložravci. Kdo má tedy ušoupané ,,trojky“ a přední, ten se nemůže s něčím smířit a je kandidátem na baypassy a žaludeční vředy, tedy většinou na něj někde čeká nabroušený skalpel. Já jsem jich určitě ztupil nedávno hned více najednou.

Typ B – jak není jistě těžké uhádnout, je pravým opakem typu A. Otázkou může ale být, jestli se u Typu B jedná o člověka vyrovnaného a spokojeného s tím co dělá, majícího spokojené manželství a děti, ze kterých má radost. Typ B může být ale i líný pohodář, kterému je všechno jedno, třeba i děti a ani nemusí vědět kolik jich vlastně má. Ale i na toho může čekat skalpel, nebo v případě že se rád napije hned něco jiného i když nikomu ty neošoupané špičáky nezávidím a nikomu nic zlého nepřeji.

Zapomněl jsem dodat, že Friedman a Rosenman zjistili, že Typ A má 2,2 větší riziko potkat se s infarktem, jako Typ B.

K večeři bude dnes rajská, kousek hovězího, dva knedlíky, pomeranč a sycená minerálka Magnésia v modré flašce se štíhlým ,,pasem“. Už se těším.