První list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Opakující se vlnovka EKG se opakovaně vlnila a nic. Tak dáme nějaká ta antibiotika paní doktorko ? Byl květen a po hezkých teplých dnech koncem dubna se prudce ochladilo a mě při rychlejší chůzi trochu začalo pálit na prsou. 

Také mělo být trochu milování a také nic, i když to mělo být o něco více, než jen takový nápad, jako ve Svěrákově filmu ,,Vratné láhve.“ Zůstalo potom také to pálení, které trvalo ale déle, než při té chůzi, což mě znepokojilo. Nechtěl jsem přechodit nějaký slabší zápal plic, se kterým by si člověk v mých letech neměl moc zahrávat a tak jsem se rozhodl jít hned v pondělí, byla neděle, se na to zeptat.

Svědomitá paní doktorka v Prachaticích dr. Čerklová nedala však nic na moji diagnosu zubaře, ani na nenápadnou vlnovku EKG a nechala mě ještě chvíli deklamovat o tom, jak se jinak cítím celkem dobře, vlastně jenom jako trochu nachlazená řípa.

Potom řekla, abych se posadil a klidně mi sdělila překvapující novinu, že se pravděpodobně jedná o jakousi nestabilní anginu pectoris. ,, Jé, to měl táta taky, vypadlo ze mě“. Co je angina pectoris jsem věděl, ale že to je nestabilní mě nejdříve trochu uklidnilo. Jenže brzy bylo po legraci. V Budějovicích, kam jsem byl hned poslán na kardiologické vyšetření kontrastní látkou, což jsem mohl sledovat na monitoru to šlo rychleji, než se mi to stačilo rovnat v hlavě. ,, Ne, křečové žíly na nohou nemám“ slyším odpovídat sám sebe na otázku ,,režiséra“ co stál za ,,kamerou“. ,,Jirko, vidíš to co já?“ Protože jsem nebyl Jirka tak jsem mlčel, ale pomalu mi docházelo, že mi chtějí nějaké ,,náhražky“ tahat z nohou. Jirka tu shov natáčel někde vedle na video a byl stejného mínění jako ,,režisér“. : ,,Jo tři, je to na tři bypassy“.

Pro pána krále, pomyslel jsem si, a já si vzal jen kartáček na zuby, kdybych musel po vyšetření přenocovat a oni mi chtějí hodit tři galusky na krk jako na Tour de France ve dvacátých let. A ke všemu ty moje, se kterými jsem uvažoval na stará kolena běžet maraton, nebo jít alespoň na tu túru do Santiaga de Compostela, které se teď nebudu moci vyhnout, protože ještě někde ,,Výše“ než jen v Prachaticích a Budějkách se budu muset poděkovat.

V takové situaci by to ale vzdal všechno i Hannibal a nechal ty slony doma. Já je tam nechal taky a oddal se osudu, ,,režiséru“, Jirkovi a nakonec jak se ukázalo, všem těm báječným doktorům kardiologům v Budějovicích.

O operaci, co bylo potom o sestřičkách, doktorech a všem ostatním chci napsat zvláštní samostatný blog, dokonce i o tom, jestli mi to dovolí, jak se ty ,,galusky“ na to srdce ,,montují.“ Toto má být jen doplňující deník rekonvalescenta po operaci srdce a o tom, jak se z celkem ještě mobilního čmeláka stala moucha, která jen seděla a čekala, až ji někdo zaplácne.

30.června 2019

Probouzím se v 8, potom v 9 a nakonec v 10 hodin. Mezitím bylo nejasné čůrání o kterém člověk nevěděl jestli to je jen nucení nebo opravdu. Dost nepříjemné, ale přes den se to uklidní. Jen mi to kolem desáté přerušilo krásný sen. Přišla dcera Barunka, bude jí v září 15, ale v mém snu jí bylo sotva 9. Říkala mi, neboj se tatínku, já jsem tady. Když mě to čůrání probudilo, tak tady Barunka nebyla, protože byla už na prázdninách. Kafe ani snídaně nebyla, jen prášky. K obědu byl jeden utopenec bez chleba, mám pořád jen chuť na něco kyselého. Citrony jím jen tak i s kůrou. Potom jsem umyl 5 hrníčků od kafe a šel si zase lehnout. Nedokáži rozeznat lenost od vyčerpanosti. Omlouvám jedno druhým, prý mám na oboje právo, což je ,,velká“ úleva. Potom byla vítaná změna. Chtělo se mi na velkou a konalo se, když se trochu přitlačilo. Byla velká radost i očista proběhla bez problémů. Potom jsem si zase zasloužil odpočinek.

Odpočinek jsem ukončil tím, že jsem si dal zavináče. Potom mě napadlo, že bych mohl zkusit dopsat ten načatý blog ,,Už zase křičí,, o tom, jak by se měli bránit mobovaní lidé šikaně, když jim to všechno takříkajíc konečně docvakne.

Začalo mě to bavit a tak jsem psal a psal až jsem to dopsal. Při psaní jsem poslouchal rádio Budějovice. Mluvil tam pan doktor Pávko. Říkal, že mu tady chybí něco jako rádio BBC, kde se jen mluví, protože rádio je hlavně k tomu lidi vzdělávat a připomínat jim historii a s posluchači se zamýšlet. V tom jsem s ním bezvýhradně souhlasil, ale na takové české rádio si budeme muset asi oba ještě počkat. Do té doby nám musí stačit, že nám každých pět minut nějaký vysílač oznamuje, že je s námi a že to někde na D1 zase nejede. Uplné vysvobození je potom, když začne náhodou pan Mládek zpívat ty své pitomosti, protože to má hlavu i patu a je to správně a hezky česky.

 K večeři byly tři brambory ,,na loupačku“ a sklenice polotučného mléka kvůli tomu vápníku.