Můj poslední dopis Vám

Evžene, já mluvím k Vám a zdá se, že slova má nic nezmění, v našem Čase, možného posledního zvonění.

Já píši Vám, co ale mohu ještě dnes dodati?

Když západ náš a Východ Váš, slunce ve svit blesku promění??

Řetězy vozů na ulici,

vzbudili všechny v míru ve svých domech spící.

Rakety vaše teď ty naše domy tříští

a Vaše lži zakazují nám dny příští!

Dlouho táhli jsme s Vámi za provaz,

teď na výčitky není už ale čas.

Od bdění do snů není kam...….,

muži jsou v boji a já v slzách marně naději unikám.

Kdo poznal cit, chřadne touhou zbavit se lásky jako cáru fantomu

a chtít mít jen navrch a platit cestou dlouhou v rouře kanónu?

Labutě Čajkovského na jezero v Bolšoj se už nikdy nevrátí,

když svět a prostý rozum v píchu a velikáštví se s Vámi v opak obrátí.

Taťjana