Můj poslední dopis Vám

Evžene,   já mluvím k Vám a zdá se, že slova má nic nezmění, v Čase našem, posledního možného zvonění.  

Já píši Vám, co ale mohu ještě dodati?

Když Západ náš, Východ váš, slunce ve svit blesku promění.

 

Řetězy vozů na ulici,

vzbudili všechny v míru ve svých domech spící.

Rakety teď ty naše domy tříští

a lži Vaše zakazují nám dny příští.

Dlouho táhli jsme s Vámi za provaz,

teď na výčitky není ale čas.

 

Od bdění do snů ...…. není kam,

muži jsou v boji a já v slzách naději unikám.

 

Kdo poznal cit chřadne touhou zbavit se cáru fantomu,

mít jen navrh a platit cestou dlouhou v rouře kanonu?

 

Labutě Čajkovského na jezero v Bolšoj se už nikdy nevrátí,

když svět a prostý rozum v píchu a velikáštví se s Vámi v opak obrátí.

 

Taťjana

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Hulik | neděle 8.5.2022 20:04 | karma článku: 11,31 | přečteno: 470x
  • Další články autora

Jan Hulik

,,děti neberem"

4.12.2023 v 9:00 | Karma: 20,81

Jan Hulik

Jindřišky punčochy

12.1.2023 v 12:42 | Karma: 10,83

Jan Hulik

Potkali se u Kolína

9.1.2023 v 14:26 | Karma: 12,11

Jan Hulik

O Maturitě dříve a nyní

23.9.2022 v 10:59 | Karma: 12,25