Matka

Jsou maminky a matky. Nevím, jak je to v jiných jazycích, protože umím z těch cizích dobře jen jeden. Každý Čech to ale slyší. Maminka je ta hodná a matka, ach jo, prostě ta bývá všelijaká. 

Jestli měl někdo maminku nebo matku, tak se to ale většinou pozná. Dokonce se lidé někdy sami prozradí a také se to k nim hodí. Ale pozor. Nic není jenom černobílé, to vědí nejlépe astronomové. Jinak by jsme my, co ze světla číst neumíme o vesmíru ze kterého pocházíme nevěděli nic. A laskavý čtenář ať si dá pozor také na mě, protože já mám na mysli většinou ženy, ale tento blog podle názvu jen o ženách je.

Znal jsem jednu a ta měla maminečku. Také to na ni bylo znát. Já bych chtěl za manželku tu s tou matkou, která by ale někdy řekla: ,,Maminka mi volala“ a to bych hned věděl, že se něco stalo. Když by tato žena mluvila jen o matce, tak bych zase věděl, že ji stále vidí takovou, jaká její matka opravdu byla. Tedy pravdivě, protože žádná, ani ta maminečka neměla nikdy žádná křídla. Jenže ta s tou maminečkou bude asi vždy míti tu maminečku více ráda, než svého manžela a ta s tou matkou, které nikdy neřekne maminka a se kterou si netelefonuje, zase asi jen sama sebe.

Všichni víme, že by bez matek zde nikdo nebyl. Také všichni dobře víme, že po určitý čas jsme každý, každé matce zcela vydáni a úplně z počátku děti ty maminky, matky, maminečky ale i hodné tety moc nerozlišují. To je normální i když to podle nejnovějších pozorování pomocí citlivých aparatur až tak docela pravda být nemusí. Normální je také to, že se začneme záhy těm svým maminkám vzpírat a ony jsou z toho ,,na nervy.“ Bohužel se ale někteří vzpírat přestanou, když jim matka řekne: ,,Jsem tvoje matka!“ jako by to každý už dávno nevěděl. Tam to začne být dost zlé, protože to skoro vždy znamená, nevzpírat se už nikdy. Maminečky to připomínat svým dětem nepotřebují, protože ty se ze svých dětí těší nepřetržitě. Že jsou jejich děti méně životaschopné to maminečky nevnímají. Že se takové děti v dospělosti daleko častěji rozvádějí jim dokonce dělá velkou radost. Legrační je také to, jak rychle se potom z Bohouška drahouška stane ten, o kterém maminečka už dávno věděla, že za nic nestojí a to říká do té doby, než se objeví nový chudák Bohoušek.

K těm, co rády říkají: ,,Jsem přeci tvoje matka“ patří právě ty, které dávají ,,dobré rady.“ Při tom si sotva všimnou toho, že jejich dcery mívají od těch ,,dobrých rad“ zaryté sponky do hlavy často celý život. Paní Vilhelmová, to je ta žena, kterou jako herečku miluji, jednou řekla, že nejhorší je žít život podle očekávání druhých. Ale také k tomu dodala a určitě to dokázala: ,,To prostě žijete a pak vám to dojde a tak se na to vybodnete.“ Skvělé, jen na to mít a dokázat to. Já to také dokázal, ale bylo vlastně už pozdě. Ve filmu ,,Vratné láhve,“ ve kterém se mi nejvíce líbila scéna u tramvaje, kde se ptá kolega učitele Tkalouna, který si namlouvá jeho dceru, jestli musí jet tramvají, když on tam má auto. A ona odpoví: ,,To bych byla hloupá že?“ Skočí do té tramvaje a než se zaklapnou dveře řekne: ,,Tak já budu raději hloupá“ a směje se. Já nevím, jestli jí to psal pan Svěrák ,,na tělo,“ ale vypadá to tak, protože ona taková ve skutečnosti opravdu i ve svém herectví a rolích je. V tomhle filmu byli všichni báječní, včetně ,,rejži“ a já beru jako osobní příkoří, že nedostal Oskara. Byl mnohem lepší, než film na stejný motiv, se stárnoucím ,,Haudegenem“ (česky: stárnoucí akční hrdina) Nicholsonem, jinak zaslouženou hvězdou Hollywoodu. Tak tento film myslím toho Oskara dostal, ale bez ,,Velkého Jacka“ by to byla podle mého přesvědčení docela ubohost. Taky jsem panu Svěrákovi poslal k tomu filmu ,,Vratné láhve“ gratulaci a on mi hezky poděkoval pohlednicí svatebčanů z předminulého století, na které byl ženich bez předního zubu. Jára Cimrman to ale nebyl, ten by si tam něco sám namontoval a nechal potom patentovat. Svatební fotka byla zajímavá i tím, že ženich seděl a nevěsta stála. Mistr Svěrák, se svým nevtíravým dobře odpozorovaným vtipem denního života nezapřel ani v té pohlednici s poděkováním za zaslanou gratulaci.

Pane bože, teď mě právě při psaní napadá, jestli to slovo matka od šroubu, německy také Mutter, nemá vlastně něco společného s utahováním i obráceně? Potom by bylo i logické, aby se matky u šroubů, kde by hrozilo povoleni, podkládaly pružinovými podložkami, svým účinkem podobným těm zarytým sponkám do vlasů, aby bylo obojí stále pod napětím.

Snad si to leckterá matka uvědomí a tu ,,pružinovou podložku“ odhodí, aby mohlo napětí trochu povolit a potom mohly její děti být o něco šťastnější a tím také i děti jejich dětí.