Druhý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vlastně mě jen o vlásek minul ten konec a dostal jsem tedy ještě jednou novou šanci bez velkého nebezpečí, že by se to mohlo vrátit, 

jako je to u té druhé nemoci, na kterou lidé nejvíce umírají, ačkoli se dnes ví docela přesně, že lidská ,,mašinka“ a všechny její součástky jsou konstruhovány na 120 let, kteréhož to věku se dnes dožívají lidé jen naprosto ojediněle. Světový průměr je bohužel pouhých sedmdesát let, což je dost, ale žádný zázrak.

To vše je důvodem k tomu se zamyslet a ptát, proč tomu tak je, jak se to stalo u mě, proč se tak stalo a proč se nestalo to, co se mohlo stát?

Arteriosklerose je v podstatě zákeřná nemoc, jako každá, která nemá čidla na bolest a tedy nemá ani kostel se zvonicí, která by zvonila k posezení a napomenutí, až když už je pozdě a stoupá kouř. A protože nenosíme s sebou oltář, jen někdy příručky, které nečteme, nebo jen zběžně, protože se týkají těch ostatních a nikoli nás, takže nějaká starobylá přikázání nás moc nezajímají a bereme je jako kázání mudrců, kteří stejně moc nevěděli. Jenže oni věděli, jen neznali detaily. Kdo nevěděl vůbec nic po celá staletí a ubližoval tím lidem, byli kněží v Evropě i jinde ve středověku.  

01.07.2019

Když jsem se probudil, ty holky už tam nebyly a já je měl totálně popletené. Lída, Dáša a Ludmila se smály, ale také mi ve snu hrozily. Hanka,Dana a Lenka to byly andělky a pořád mi něco chtěly urovnávat. Začáteční písmena svých jmen měli napsáno tam, kam se chlapi nejraději dívají, ale nějak učeně a anglicky :

LDL - Low Density Lipoprotein 

HDL - High Density Lipoprotein

Než jsem to začal luštit, abych zjistil, proč mi Lída s Dášou a Ludmilou ve snu i hrozily, chtěl jsem se nasnídat. Mněl jsem na všelicos chuť, ale jakmile jsem vzal něco k jídlu do ruky, jako by mi to někdo posypal popelem. A tak bylo jen kafe se stévií, ale všechno jsem přesladil, protože stevie je stokrát sladší než cukr. Musím se to s ní naučit. Nejvíce jsem začal nenávidět uzeniny a ke ,,Grobianovi,, chodím jen na polévky, naštěstí je mají každý den čerstvě uvařené a moc dobré. Potom jen pomerančový džus, pěkně studený. V poledne měli ale hotovku, segedínský guláš a já na něj dostal velkou chuť. Knedle, hned vedle na talířku na zvláštní přání byly jen čtyři. A já je  snědl všechny i když omáčku jen ze 2 třetin, ale potom nastal problém, jak se dostat domů, do postele. Já se totiž přejedl. Za půl hodiny jsem to ale dokázal. Byly dvě hodiny. Usnul jsem jako špalek a probudil se v 5 hodin. Sliboval jsem si, že už nebudu nikdy nic jíst.

Všechno je nějak zpřeházené. Nemám hlad a najednou ho zase mám. Chce se mi čůrat, ale najednou už zase nechce. Jen ta stolice je způsobná. Ona vychovaně nejdříve zaťuká, potom se zeptá jestli může, nikam se netlačí a čeká až bude pohodlíčko. Teprve potom ,,vykročí“ a dělá jablíčka se šťopkou jedna radost, že ani papíru není skoro třeba.

Ta jména těch holek byla, jak čtenář jistě uhádl, ,,oslími můstky“ k lepšímu zapamatování, nebo jen jakousi dekorací. O tolika holkách najednou se mi samozřejmě nikdy nezdálo.

LDL a HDL jsou cholesteriny, které organismus potřebuje, umí si je i vyrobit, ale když je jich moc, tak dokáží ucpat řečiště jako bobři řeku.

Cholesteriny jsou stavebním materiálem pro ,,kanalizaci“ organismu i četou na očistu těch kanálů. Ty, co někdy ukládají kam nemají vede Lída a ty hodné a pořádné zase Hanka.

Jenže práci jim stěžujeme nejvíce my sami, když se o ty své ,,mašinky“ staráme tak, jako se starali bolševici o památky své vlastní vlasti v minulosti.

I já mohu podat svědectví. Sice jsem nekouřil, nebo jen svátečně, ale do ledničky jsem se chodil často v noci dívat jako dříve do kina na nepřístupné filmy. Vždy jsem dával pozor, aby uvaděčka (manželka) už tvrdě spala a potom se s ní ráno divil, že to neb ono k vaření druhý den chybělo.  Kupříkladu uzené na šunkafleky.

Ale nikoli za všechno si můžeme sami. K tomu jeden, sice ojedinělý ale přesvědčivý důkaz za všechny. Píší o něm dva texaští lékaři dr. Brown a dr.Goldstein.

V září roku 1983 byla na universitní kliniku v Dalasu přivezena šestiletá dívka, u které bylo již ve  věku 3 měsíců (!) pozorováno zvětšení vnitřních orgánů vinou zvýšeného ukládání tuků. Při příchodu do nemocnice měla extrémně vysokou společnou hladinu HDL + LDL - 1 225mg/dl. Holčička měla prudce se zhoršující anginu pectoris a srdeční infarkt. Lékaři se okamžitě rozhodli k bypass operaci. V prosinci téhož roku dostala holčička ale znovu anginu pectoris ( angina = zůžení, známe z krku ) a činnost jejího srdce se stále zhoršovala. V únoru následujícího roku se lékaři rozhodli k riskantní současné (!) transplantaci srdce i jater. Tato operace trvala neuvěřitelných 16 hodin! Po několika málo dnech byla hladina HDL/LHD už jen 200 mg/dl(!). Holčička, dnes dospělá žena, je tu s námi dodnes. To umíme už dnes, vlastně včera (pardon,já nikoli). Umí si někdo představit, co budeme umět za sto let? Já osobně si myslím, že bychom mohli být skoro nesmrtelní. Ale ty problémy potom !?

K večeři přeci ten den ještě něco bylo. Zase zavináč.

Autor čerpal z knížky ,,Cholesterin – podceňované risiko“ nakladatelství Gesundheit in Wort und Bild von Helga Vollmer M. A. a Prof.Dr.med.H.-U.Klör