Piráti ve svěráku

Zabrousil jsem na stránky České pirátské strany a narazil hned v úvodu na titulek:  "Jménem zákona, zaplať. Slovo je autorské dílo." Krátký text uvedený pod nadpisem pak vyjařuje postoj ke kauze "Upeč třeba zeď", ve které se Zdeněk Svěrák domáhal svých práv z titulu autorství.

Závěr, který se v článku na stránkách České pirátské strany dovozuje, pak poněkud ironicky zní: "Slovo je autorské dílo". Závěr je to zavádějící a zřetelně poukazuje na pokřivené vnímání těchto práv Českou pirátskou stranou. Jestli bychom celou záležitost zbavili jejího kontextu, pak by možná závěr ČSP byl správný. Ale je zřejmé, že společnost Bauhaus využila všeobecně známého textu k reklamní propagaci svého produktu, od čehož si nepochybně slibuje zisk. Pokud by se jednalo a pouhou větu, která je navíc z povahy věci pouhým nelogickým spojením slov, težko by byla v reklamě použita. Text by totiž neplnil účel, kterým je přilákání pozornosti potenciálního zákazníka. Nebyla to jen pouhá slova, kterou využila reklama, ale proslulost konkrétního Svěrákova autorského díla, na němž pro vlastní ekonomický prospěch - na úkor Svěráka - společnost Bauhaus parazitovala. Pokud si někdo např. prozpěvuje písničku na ulici a následně je po něm vyžadován autorský poplatek za veřejnou produkci, tak dovedu pochopit, že tento absurdní postup bude považován za šikanózní a v tomto ohledu respektuji námitky proti takovému chápání autorského zákona. Reklama slouží pro zvýšení zisků a těžko to lze chápat jako "svobodu šíření informací".

Podle mého skromného názoru je přístup České pirátské strany k autorským právům přinejmeším svérázný. Ve svém programu požadují "dekriminalizaci šíření díla v elektronické podobě za účelem "nekomerčního užití", kdy v některých případech by bylo možnou danou věc maximálně odkázat do mezí přestupkového řízení, "ve kterém by se vycházelo z ceny díla, za kterou je dostupné na trhu", přičemž dále se uvádí: "Pokuta by neměla být vyšší než desetinásobek na trhu obvyklé ceny rozmnoženiny díla. Náhrada škody, která dnes dosahuje závratných výšin, by měla být určována podle nové metodiky a hlavně dle zdravého rozumu. Jiný přístup je nutný v případě, že jde o nezveřejněné dílo, kde by měly být tresty vyšší. Jako společenský nepřípustné považujeme komerční užití takového díla. Ale i zde bychom chtěli prosazovat princip zdravého rozumu, a nastavit postihy tak, aby tyto vycházely ze skutečné škody, ne z čísel, které ve většině případů samovolně určí kolektivní správce majetkových práv díla."

Při zvažování popsaného postoje České pirátské strany, je potřeba mít na paměti, co se skrývá za "nekomerčním použitím". Jak požadavky ČPS chápat? Jak je možné, že ČPS má za to, že nekomerční šíření nepoškozuje autory? Pokud vydám knihu, očekávám, že se bude prodávat. Ale pokud někdo bude moji knihu zdarma - "nekomerčně" - "svobodně" šířit, tak to může mít citelný vliv na prodejnost tištěného díla. K čemu je pak omezení a směšná trestnost v mezích přestupkového řízení? Co si pak představit pod "principem zdravého rozmu"? Jaký smysl má takové omezení práva autora profitovat ze svého díla? Pokud někoho okradu, abych ukradené věci "nekomorčně použil", tak již nejsem zloděj? Dle mého názoru by předsava ČPS vedla k omezení autorů zajišťovat si tvorbou obživu, ve prospěch těch kteří vlastní tvroby nejsou schopni, ale chtějí cizí dílo zdarma užívat. Jak absurdně potom vyznívá tento požadavek ČPS: "Postupným uvolňováním zákonů bychom chtěli dosáhnout toho, aby komerční využití díla bylo možné po pěti letech od zveřejnění a nekomerční využití bylo zcela legální."

Nepopírám, že současná právní úprava má spoustu špatných až absurdních momentů, ale některé  představy České pirátské strany jsou daleko za hranicemi zdravého rozumu.