No já nevím,

Máte pocit, že se někdo dnes zabývá autorskými právy Karla Čapka na slovo robot? Jak by se vám líbilo, kdyby autor tvaru "tunelování" dnes vyžadoval ochranu svých autorských práv a chtěl odškodné na všech, kteří jej používají?

Re: No já nevím,

Nezybývá, už není ani důvod. Slovo jako tunelování, by mohly podleéhat leda právu ochranných známek... Ne autorskému...

autorská práva vs. patenty

Možná, že není problém ani tak v existenci autorských práv jako takových, ale v totální nesouměrnosti jejich ochrany vůči jiným formám duševního vlastnictví.

Pokud je někdo autorem technického zlepšení, musí si jeho ochranu platit komerčně formou patentu či užitného vzoru (s nepoměrně menší ochranou). Tato ochrana je vždy určitým způsobem omezená a zásadně jen dočasná (tj. je třeba platit na další období).

Je "hnus fialovej", když jsou práva nehmotných produktů výrazně protěžována nad hranici slušnosti, prakticky bez časového omezení a bez přímých plateb. Navíc při vymáhání škody je její výše hrubě nadsazená.

Proto doufám, že celá OSA půjde časem k ledu.......TECHNOLOGY & PIRACY RULES

Re: autorská práva vs. patenty

Všechno filozofování o autorských právech je zbytečné.

Pokud současný stav techniky umožňuje každému snadné kopírování čehokoliv, je stávající pojetí autorských práv neudržitelným anachronismem.

Re: Všechno filozofování o autorských právech je zbytečné.

Pokud nekdo (velci producenti) dlouha desetileti zil z monopolniho ovladani urcite casti trhu bude se vsi silou branit zmenam ktera prinasi technologicky pokrok.

Komu vlastně škodí "sdíleči"?

Prohlédla jsem si ročenku OSA.

A skutečně z toho vyplývá, že práva autorů na odměnu chráněna jsou a systémem protékají nemalé částky. Komu to tedy unikají zisky, když si lidé mezi sebou vyměňují nahrávky? Zpěvákům a muzikantům? Od toho jsou ale přece koncerty - já také dostanu za práci zaplaceno jen jednou, bez ohledu na to, kolikrát je výsledek mé práce posléze použitý spotřebitelem. Na sdílení nahrávek tedy prodělávají hlavně distributoři. Prodělávají na tom, že se lidé obejdou bez jejich služeb - no pardon, ale snažit se udržet své výdělky, když zákazníci ztrácí o mé služby zájem a zaštiťovat se ochranou práv autorů? Sdíleči nahrávek nekradou CDčka z obchodů, oni se jednoduše obejdou bez služeb toho obchodu! Tak holt ten obchod musí začít nabízet takové služby, o které zájem bude! Je to tak ve všech ostatních odvětvích, tak proč by umění mělo být výjimkou?

Re: Komu vlastně škodí "sdíleči"?

Naprosto přesně. Je to podobné jako kdyby před sto lety prosadili železnice zákon, že se musí jezdit i auty po kolejích. silnice by byly možná zakázané...

Pokud někoho okradu

to znamená, pokud mu vezmu, co jeho jest a on to už nemůže použít, využít, radovat se z toho. Kopie neznamená krádež. Kopie je pouze kopie. To umožňuje, že můžou užívat a využívat a radovat se autor i ten kdo kopíroval. Pokud je kopie následně předmětem finančního zisku bez předešlé smlouvy s autorem jedná se o neoprávněné obohacování a to lze právně postihovat.

Re: Pokud někoho okradu

Autorské právo je upraveno oproti klasickému vlastnickému právu speciálně, právě pro jeho zvláštní povahu.Fakt, že něco nemůžu prostě vzít a strčit do kapsy ještě neznamená, že to nemohu vlastnit a mít k tomu práva. Autorské právo v sobě zahrnuje i složku majetkových práv, která je chráněna. Je potřeba pochopit proč vůbec existuje právo duševního vlastnictví. Kopie je nutně kráděž - byť svého druhu, když tím někoho poškozuji a to tak, že ve svůj prospěch oberu o majetek jiného - byť tak, že kopírováním snižují prodej díla a tudíž zisk autora.

Kdo změnil význam autorského zákona?

Na konci článku říkáte, jak je pro živobytí autora důležité, že autorský zákon upravuje i vztah autor-zákazník (nebo spíš distributor-zákazník). Já mám pro vás otázku: Kdo rozhodl, že autorský zákon tenhle vztah upravovat bude?

Když se před více než 100 lety připravovala Bernská úmluva o autorských právech, která je základem autorského práva celé kontinentální Evropy, týkala se výhradně vztadu autor-distributor, protože si tenkrát nikdo ani ve snu nedovedl představit, že by díla mohli kopírovat sami zákazníci. Dokonce jeden z autorů textu Bernské úmluvy, Victor Hugo, při proslovu k mezinárodnímu literárnímu kongresu v roce 1878 řekl, že kdyby si měl vybrat, jestli obětuje buď práva autorů, nebo práva čtenářů, obětoval by práva autorů. http://fr.wikisource.org/wiki/Discours_d'ouverture_du_Congrès_littéraire_international

Od té doby se původní text úmluvy příliš neměnil. Kdo tedy rozhodl o tom, že se má tak drasticky změnit jeho význam?

Re: Kdo změnil význam autorského zákona?

Koukám, že tenhle diskuzní systém je háklivý na francouzskou diakritiku. Takže link ještě jednou: http://fr.wikisource.org/wiki/Discours_d'ouverture_du_Congr%C3%A8s_litt%C3%A9raire_international

Autorský zákon v krizi

Tady Vůbec nejde o autory, ale o krizi distributorů! Ti byli zvyklí mít z každého díla mnohonásobky toho, co dostal autor a všemi silami, s pomocí zastaralých zákonů, se snaží tento stav udržet. Jenomže digitální formy záznamu a internet boří zastaralé distribuční kanály a kde včas nezareagují oficiální distributoři, tam si lidé najdou jiné cesty. Přitom by stačilo umožnit mikroplatby autorům, většina lidí by klidně zaplstila přímo autorovi za užití díla. Kdyby se částka, kterou nyní autor získá, podělila počtem konečných uživatelů, vycházely by haléřové položky. Ale nikomu se nechce platit za distribuci něčeho, co si umí distribuovat sám a zadarmo. Causy s "piráty" se hemží obrovskými částkami údajné "škody", která vznikla komu? Autorovi minimálně, jen distributorovi, jehož práci lidé nahradili samoobsluhou. Podle této logiky by mohl být stíhán člověk, který si sám namontoval vodovodní baterii, protože instalatérovi "vznikla škoda" za ušlou zakázku. A "vo tom to je..."

Re: Autorský zákon v krizi

Naprostý souhlas. Ergo, pokud už tedy napíšete knížku, tak si jí čtenáři půjdou koupit. Jednak, kdyby si jí kopírovali (třeba na kopírce), tak je to příjde dráž. A jestli někdo zkoušel číst beletrii na počítači tak ví že to je sakra nepohodlné.. No a nebo nekoupěj , poněvadž lidi už skoro nečtou a radši čuměj na bednu.

Když Vy osobně vydáte nějaké hudební album a budete si prodávat cdčka po stovce na svých koncertech, tak si ho lidi taky koupěj. Teda, zase jenom ti co na ten koncert příjdou. Ale jestli si budete myslet že vyděláte majlant tím že distribuci svého cdčka předáte komerčním distribučním společnostem, co si napočítají svoje zisky, takže ho pak nabízejí za stovek šest, tak se pak nedivte že se neprodá ani kus, a lidi radši věnujou část těch peněz aby si to mohli stáhnout z internetu...

Ještě bych dodal

když půjčíte knihu, film, DVD nebo CD svému sousedovi nebo známému, dopouštíte se podle logiky Vašeho článku trestného činu porušování autorských práv. Ostatně stejně uvažují i organizace typu OSA, když požadují poplatky za puštěné rádio nebo televizi (nemyslím přehrávání DVD nebo CD) v restauracích a zřejmě brzy dojde i na noviny a časopisy volně k použití v kavárnách nebo u holiče.. . Smutné je jen to, že podobným vyděračským praktikám dávají české soudy zelenou.

Myslím, že nemáte pravdu!

Alespoň v konkrétním případě. Užití cizího díla ke komerčním účelům by mělo pochopitelně podléhat autorskému zákonu, ale v tomto případě Bauhaus, respektive reklamní agentura, použili pouze slova "upeč...třeba zeď", a tohle spojení se opravdu v inkriminované pohádkové písničce neobjevuje. Takže může sice připomínat "upeč třeba chleba, postav třeba zeď" - zvláště autorovi - ale neznalému nemusí připomínat vůbec nic. Soud podle mého názoru také pochybil v tom, že přijal žalobu na Bauhaus, protože ten byl pouze zadavatelem reklamy a ne jejím autorem, takže žaloba měla směřovat proti autorům sloganu. Odvolání by mělo být na místě.

Ono vůbec u známých citátů je situace v autorských právech velmi ošidná. Dá se i souhlasit s mluvčími Pirátské strany, když uvádějí: "Jsme zvědavi, zda se nyní ozvou i další autoři, kteří by chtěli zaplatit například za text Já chci žít nonstop za použití slov já chci. Třeba Já chci hypotéku, nebo Já chci žít zdravě.