Zachraňme muže!

Jestli je něco, čemu chlapi vážně nerozumí, ale přesto by od toho neměli dávat ruce pryč, jsou to ženy. Já se jim ale moc nedivím, že se občas ztrácejí v zákrutách ženských myšlenek. Sama nám tu a tam vůbec nerozumím.

V životě každé z nás nadejde okamžik, kdy nám prostě musí dojít, že muži nemají jednu kouli skleněnou a čtení mezi řádky nepatří mezi jejich nejsilnější dovednosti. Ne nadarmo neexistuje mužská varianta slova „vědma“. Nejblíž mu je „vědec“ a ten z kávového lógru vyvěští maximálně to, že už jste dopila. Kdyby i nakrásně superschopnost předvídat budoucnost měl, neplácal by si ji na nás. Dá se předpokládat, že by spíš prudce vzrostl počet výherců sázek na sportovní utkání.

Nemá smysl si nic namlouvat, významné pohledy, troušení záhadných poznámek a šifrování nejasných zpráv do dlouhých pohledů na okno skrápěné dešťovými kapkami velkosti mexického dolaru, fungují jen v seriálech z Ameriky. V životě v Čechách ne. Tam je potřeba věci říkat na rovinu. A minimálně třikrát. Třikrát, holky. Minimálně!

Ano, je pravda, že v ženském mozku se při pohledu na krásnou kabelku ve výprodeji odehraje tolik chemických procesů, že by se z toho leckterému chemikovi orosily brejle. Muž ovšem v případě, že je přítomen této bouřlivé vnitřní reakci, obvykle prožívá muka, která vážně ohrožují chod některých jeho tělesných funkcí. Kdyby se nesoustředil na složitou dvojkombinaci nádech-výdech, je dávno po něm. Není proto vůbec pravděpodobné, že by váš pohled plný emocí zahlédl. Sám je plný emocí. A když je muž plný emocí, je z toho nervózní. Všimněte si, jak při předávání klíčů od nového auta muži pohopsávají. Snaží se vytřást city nohavicí.

Přestup do družstva Jasná zpráva srdečně doporučuji všem ženám, které to ještě nezkusily. Sama jsem se nesměle pokusila vkročit do vod srozumitelných požadavků, když mi došlo, že za pomoci náznaků se dokáží dorozumívat jen ženy a to navíc ty, které jsou si typově podobné. Jakmile vaše snažení nepochopí ani nejlepší kamarádka, existuje reálné podezření, že vás váš protějšek prožene nejprve google translátorem, později dveřmi. Prostě pokud něco chcete, řekněte to. On vám řekne, co si o tom myslí a ušetříte si oba několik týdnů tanečků kolem tématu. Na lomení rukama a hole nad jeho nechápavostí s kámoškama u kafe je vždycky dost prostoru. Takhle zvýšíte pravděpodobnost, že vůbec zachytil, že něco chcete a co konkrétně to je. Můžete totiž taky dopadnout jako kamarádka, která svému muži tak dlouho naznačovala něco o krásné sukni jejich sousedky, až se ji mladý pán vydal sousedce prozkoumat. Prozkoumal důkladně i podšívku, podšívka.

Zvedají se hlasy upozorňující na nejasnou úlohu mužů v dnešní společnosti. Chlapci s vytrhaným obočím nám tu smutně bloudí a chtěli by lovit. Napadnutí zmrzlého kuřete v mrazáku ze zálohy však dnešní společností není přijímáno jako důkaz síly. Nevyužitý kyj pak v nestřeženém okamžiku v odkládací skříňce  supermarketu sežere dřevomorka. A tak se nám tu začal vyskytovat fenomén ožraného klacku. Chlapci s ožranými klacky reagují po svém. Můžeme proto ve společnosti pozorovat i jev ožralých klacků s ožranými klacky. Se zbraní v takovém stavu jsou totiž muži pro smích. Nezbývá jim, než si zvyšovat prestiž na atletických hřištích. Tam nevadí, když zahodí koule. Naopak. Kdo je zahodí dál, vyhrál.

Mužská síla potřebuje ochranu, o tom není pochyb. Měly bychom své statečné lovce chlazených porcovaných mamutů občas nechat zabušit na hruď (dle výběru jejich, či svou) a provolat jim slávu. Minimálně třikrát, pochopitelně.

Hlavně teď, když jim jde o život - v období rýmiček. 

PS: Já vím, tento blog je plný stereotypů. Berte ho jako takové drobné špičkování. Ve skutečnosti ženy ve volných chvílích nemyslí na kabelky, ale soustředí se na štěpení jádra. Muži nejsou kopretinky, které zlomí každá rýmička, ale drsňáci, co bolest vyhledávají. Ostatně, máme na to celou přehršel důkazů: