Když člověk něco umí a dokáže o tom napsat, má v životě výhodu. Pokud neumí nic, než skládat písmenka do slov, slova do vět a věty do úhledných odstavců, může se stát alespoň blogerem píšícím o těch, co něco umí. Při troše štěstí se lidé obého druhu mohou i setkat.
V. T. Gottwald
Mně se to povedlo v sobotu 17. května v pražských Holešovicích na výstavě Svět knihy, kam mě pozvala paní Irena Fuchsová, žena mnoha profesí a mnoha knih, do své talk show Blogeři, kluci a holky z naší ulice. Při odchodu z areálu jsem našla v koutku plačícího Honzu Krause, který zdrcen Ireniným moderátorským talentem, obává se ztráty zaměstnání. Jen díky Ireně jsem mohla familiérně vplout do společnosti lidí, které na dětském hřišti nepotkám, jak je rok dlouhý. Zítra má vyjít videoblog, kde si budete moci poslechnout naše libé hlásky. Už dnes, už tady, už se mnou však probereme žhavé detaily, postřehy a drby.
Chvilku to vypadalo, že Irena klidně místo mne vyzpovídá slečnu, která u vstupu trhá lístky, jelikož mě díky profilové fotce, perfektně vybrané pro získání inkognita, nepoznala. Ustupuji proto nátlaku a zveřejňuji další fotografii, na které jsem si už údajně podobná. Nutno podotknout, že tato fotografie vznikla prstem a aparátem pana V.T. Gottwalda, který byl osloven paní Koutkovou (ta se tak těšila, že se nestihla ani doobléknout a přiběhla na poslední chvíli zahalena jen do bederní roušky), aby se mnou vyfotil akt. Souhlasila jsem, pochopila jsem totiž, že akty na blogu jsou zásadním prvkem prezentace a jsem opět, jak je mým zvykem, pozadu. Bohužel jsem příliš nesmělá, domluvili jsme se tedy, že budu nahá pouze od krku nahoru a nejcitlivější místa uší – lalůčky, mohu nechat cudně skryta pod náušnicemi. Sundala jsem kulicha a výsledek můžete posoudit sami.
Co ovšem z fotek úplně nevyplývá, je nezachytitelná křehká krása soumluvnice Šárky Sudové. (Mimochodem, její příjmení v mých kamarádech vzbuzuje vášnivé city. Všichni by si ji chtěli vzít za ženu a prokázat svou úctu ke křehčímu pohlaví tím, že by si vzali za své příjmení panny nevěsty. Včetně mého muže, který se domáhá rozvodu a seznámení se Šárkou, aby se mohl oficiálně představovat jako Sud.) Byla jsem tou dobou už den bez dětí a Šárka je skutečně neskutečně drobná, milá až roztomilá, měla jsem tedy neustále chuť si ji pochovat. Uznávám, že by takovéto chování mohlo být vyhodnoceno jako nestandardní a proto jsem to rozchodila. Obávala jsem se také toho, že Šárka jako olympionička (Oooooo!!!) a navíc specialistka na boule by mě lehce přeprala. Soustředila jsem se proto raději na její mluvený projev, který mě přesvědčil, že je Šárka nejen sportovně nadaná dívka se zápalem pro hezké slovo, ale i inteligentní žena, o které bych se neodvážila napsat křivého slůvka, protože je krom boulařky také sousedka. Vzhledem k aktuálnímu počasí by jí výlet na lyžích z Jablonce do Liberce za mým skalpem mohl chvilku zabrat, ale nač riskovat. Pořád teda nechápu, na co k vytvoření něčích boulí potřebuje zrovna ausgerechnet lyže, beru to tedy jako fakt a nebudu to zbytečně rozmazávat.
Nezbývá mi než pokračování reportáže znovu věnovat opěvování ženského půvabu. Štepánka Bergerová, další host talk show, spisovatelka a galeristka z Karlových Varů, akční, sebevědomá, organizačně zdatná dáma, zástupkyně z řad žen, které, k vzteku nás ostatních, vypadají dokonale a na třicet od čtyřiceti (do té doby už od patnácti vypadají na 20) až do smrti, představila mimo jiné svou knihu Dámský lovecký salon, která má v elektronické podobě velmi nápaditý přebal, který nepochybně stojí za zhlédnutí. Zařadila se do řady blogerů, kteří mají díky svému talentu a píli možnost vzít někoho po hlavě knihou s vlastním jménem na obalu, což považuji za podstatně elegantnější řešení osobních vztahů, než mydlení lidí lyžemi.
Plejádu různorodých talentů pozdvihnul na vyšší úroveň i herec, fotograf a básník (a kdo ví, co ještě), pan Vladimír T. Gottwald. Irena měla snahu zjistit, co nám všem vrtá hlavou, totiž co znamená „T.“ v jeho jméně. Vladimír tuto otázku nezodpověděl, byl tedy prohlášen na Vladimíra Tajemství Gottwalda. Mé zdroje blízké Barrandovu ovšem prozradily pikantní pozadí původu Vladimírova jména. Milý Vladimír by se rád stal prezidentem. Všemi způsoby se pokouší zjistit, jaký život asi tak prezident může mít. Vybral si proto hned dva z nich a střídavě se cítí býti T.G. Masarykem, či Gottwaldem (pro mladší mezi námi – Klementem, Petr doposud nikdy prezidentem nebyl). Verzi s prezidentskými manýry podporuje i fakt, že nás nutil, abychom mu v soukromí říkali Václave nebo Vašku a na okamžik jsem zahlédla jeho tetování na předloktí, na kterém se vyjímá proti snědé pleti modré srdce s nápisem Love and True forever, dokud je neviditelná ruka trhu nerozdělí.
Pozvání přijal i pan Zdeněk Merta, muž, jehož psaní přebije už jen jeho sluch. Můžete si říct – co je na tom, psát umí kdejaký prvňáček a slyšíme téměř všichni. Zdeněk ovšem slyší tak dobře, že dokáže zapsat do not i trávy růst. A když nemaluje kolečka mezi čárky, hraje si s písmenky. Prostor pro drby: měla jsem na výstavě dvě kamarádky a rodiče. Ze všech knih, které si mohly kamarádky koupit, koupily si Pražskou svatbu a jiné erotické povídky právě od Zdeňka. Jsem přesvědčená, že to bylo jen proto, aby si je mohly nechat podepsat (ty knihy). Elegantní gentleman, světák a talentovaný muž…kombinace přitažlivější než cizí kreditka s PINem.
Jako posledního zmíním svého oblíbeného lida (opak nelidy) Petra Forejtka, který si v mém indiánském světě vysloužil přezdívku Hluboká duše – hluboké oko. Jeho fotografii Irena hodlá využívat jako kompaktní a lehce přenosný zvyšovač nálady. Já doporučuji i jeho blogy, nejen ty o synu Vítkovi, chlapci s autismem. Zkuste si přečíst i jeho někdy až něžně romantické povídky. Jsem si jistá, že pro poznání všech vrstev Petra Forejtka je jedna talk show málo. Sláva mu, klukovi složitému!
A na závěr jedno vysvětlení. Irena o mě řekla, že toužím po panu Martinu Moravcovi. Ráda bych to uvedla na pravou míru – já po něm netoužím. Já jsem ho chtěla jen líbat a to je zásadní rozdíl, jak jistě chápete!
