Mé děti jsou mi často velkou inspirací. Uznávám, že jsou dny, kdy mě inspirují k pokusu provést test vůle a vyzkoušet míru své odolnosti proti alkoholismu. Nicméně stále ještě převažují ty dny, kdy mi jejich nekomplikovaný přístup k životu otvírá oči.
Foto: vaci-pajinka.blog.cz
Zrovna včera mě naše ani ne čtyřletá následovnice poučila, že: „Ten její děda musel umřít. On už byl starej. Jinak by byl nadosmrti živej." Jaképak s tím copak. Holka má pravdu. Uznávám, že spojení „nadosmrti živej“ by se dal dlouze rozebírat, ale nebuďme zbytečně hnidopiši. Poselství jejího komentáře vidím hlavně v tom, že chápe, že smrt je logickým koncem života. Proto nadále odmítám přihlížet tomu, jak se jí manžel o Vánocích pokouší vysvětlit, že se kaprovi v noci povedlo odšpuntovat vanu, nasoukat se do odpadu a tradá do rybníka za kámošema.
Formulace myšlenek ji obecně občas pokulhává, ale já bych jí to neměla za zlé. Naopak jsou případy, kdy se díky ní zamyslím nad frázemi, které z nás padají jako z Pollreicha sprosťárny. Kupříkladu: „Mámo, já ti pomůžu, ať tady nelítáš jako nahnutá koza!“ Poznámka: povšimněte si prosím dobrého vychování a vstřícného přístupu (vzkaz pro škarohlídy a remcaly na věčné téma „Děti – pohroma lidstva“), dále pak spojení „nahnutá koza“. Nebudeme se pitvat ve faktu, že koza prokazatelně nelítá. Koza se samozřejmě ze stavu nadmutí dostává pohybem, ke kterému ji nutí majitel, aby na následky meteorismu nechcípla. Bála bych se tvrdit byť i to, že nadmutá koza běhá, jak se často říká. Podle mne se vleče. Nešťastná a nafouklá k prasknutí. Soudím podle sebe, pochopitelně.
Znáte mě - jak se mi něco nezdá, vrhám se do pokusů. Nedaleko od nás bydlí pasáček koz, rozhodla jsem se tedy využít příležitosti k nalezení odpovědi na otázku: Jak rychle se pohybuje nadmutá koza? Nebyl čas procházet martýriem papírování kvůli získání příspěvku na výzkum, nezbylo než náklady na pokus pokrýt z vlastních zdrojů a koupit fazole v Jednotě. Přesně nevím, co se stalo, ale když jsem bodrému zemědělci předložila svůj požadavek na zapůjčení kozy, kterou bych řízeně a pod vědeckým dozorem nadmula luštěninami, začal něco drmolit o kravách. Není správné používat krávy, když potřebujete kozy, přerušuji proto experiment. Stále si však stojím za svým a tvrdím, že je větší pravděpodobnost, že bude lítat koza nahnutá, než nadmutá. Nahnutí letící (ve smyslu běžící) kozy může být vysvětleno pomocí fyzikálních zákonů (působení váhy v pohybu, gravitace, setrvačnost a podobně). Lítání nadmuté kozy je však na druhou stranu velmi nepravděpodobné, pokud by ovšem nebyla odněkud vyhozena. To pak lítá i mrtvá koza. Každopádně máte-li někdo na půjčení k vědeckým účelům kozy, dostavte se s nimi prosím do Liberce.
Nicméně zpět k dětskému objevování světa. Mohli byste si naivně myslet, že se čtyřleté dítě nechá lehce obalamutit a tvárně se přizpůsobí názoru rodiče. Jak vidno, naše malá už zaujímá jasné postoje, dokonce se nebojí ani velkých životních pravd. Na trapný pokus omluvit dospěláckou potřebu pít něco, co „není zdravé pro děti“ otřepaným „Kdo pivo pije, dobře si žije“, odvětila suše a pohotově: „Ale má hnusné tělo, táto!“.
Ač ještě nemohla číst jedinou psychologickou publikaci, do lidské duše vidí dokonale. Už po hodině hraní se sousedovic Verunkou mi přišla říct: „Mámo, to budeš koukat, jakou já mám novou kamarádku! Krásnou a šťastnou!“ Přeji vám, abyste i vy našli kamarády a kamarádky, kteří jsou hlavně krásní a šťastní (což není vždy podmínkou, jsou i tací, co pro svou krásu hodně vytrpí. Zde na blogu se s takovými nebohými krasavci můžeme setkat denně).
Své dnešní zamyšlení zakončím slovy své malé myslitelky. Vypustila jsem jí jednou do zahrady a jak tam tak stojím s mladší dcerou v náručí a díváme se za ní, malá se zarazila, otočila k nám, zamávala a pronesla památnou větu: „Sbohem parto, jdu dobývat svět!“
