O sebevědomí

Právě jsem si diagnostikovala akutní zánět sebevědomí. Dostala jsem na dnešek od svého muže (vládce náš, slunce naše jasné!) několik úkolů, z nichž jsem jich pouhých třicet procent splnila bez zaváhání. Vykojená hlava tomu říkají. A já ten výraz šíleně nesnáším, hlavně proto, že se mně týká. 

Foto: www.vasevec.cz

Je v podstatě jedno, co jsem měla udělat, dnešek jen dobře posloužil mému já k zjištění, že jsem nesoustředěná, zapomětlivá, kdo ví, možná i dementní. Jediný světlý bod tedy spatřuji v tom, že jsem si toho všimla, upozornila se na to, zamyslela se nad tím, rozebrala to, abych to pak znovu složila a zahodila. Povedlo se mi také naštěstí přijít na to, kdo za to může. Je to samozřejmě můj manžel. Je totiž velmi výkonný a umí všechno tak dobře, že já mu jdu hlavně z cesty, čímž krním. Do práce nechodím, protože jsem si práci porodila, takže profesionálně taky krním. 

Na televizi se nedívám, protože řešíme mnohem důležitější problémy (například proč je zajíček v jamce sám, na co lišce bude pytel zázvoru, či otázku, bude-li jednou selka ze všech dospělých žen, nebo jen těch velkých). Tudíž jsem včera s překvapením zjistila, že skončila olympiáda. Z toho bystře usuzuji, že také začala a probíhala. A zřejmě se zúčastnila i Nšo-či. Nevím přesně v čem, ale vzhledem k zimě bych tipovala biatlon – běh na bílém koni a lukostřelba.  A já myslela, že už je dávno ve věčných lovištích.

Ukázalo se, že kromě intelektuálního temna mám i rozbitou intuici. Před časem se mi kamarádka svěřila těsně před porodem se svým dilematem ohledně výběru jmen. Napsala jsem ji s vtipem sobě vlastním – jestli nedáte Ferdinand Hugo, tak bude cokoliv fajn. Další kontakt byl až zpráva: „Dnes se nám narodil Ferdinand“. Neinspirovala jsem ji bohužel. Slzu kvůli mně uronila, protože přesně tato dvě jména měli v užším výběru a já jim šmahem odsoudila obě jako ta nejblbější na světě. (Poznámka:  jména jsem pozměnila, tak se nad nimi není třeba pozastavovat, děkuji uctivě.) Toto ovšem bohužel není konec příběhu. Ferdinand má sestřičku. Dozvěděla jsem se výběr jmen dopředu a zjistila, že jedno z nich v určité modifikaci v angličtině znamená hloupý. Trvalo chvíli, než jsem se odhodlala to říct, ale musela jsem, už kvůli tomu dítěti, to musíte uznat. Kamarádka samozřejmě toto jméno zbožňovala, takže byla za mé rady velmi vděčná. Ale už se zase bavíme.

A pak tady máme perličku nakonec. K Valentýnu jsem dostala zlaté náušnice. (Zde si dovolím vsuvku s příkladem typicky ženské logiky. „Holky, dostala jsem naušnice!“ „ Hezkýýý! To ten můj matla by mi nikdy nedal! A už jsi zjistila, co provedl?“) Já dala manželovi malé zapékací hrnečky. Na hrnečcích je nápis Mini cocotte.

Radši skončím, než pokazím i tenhle blog. A dnes to bude citátem:

Když umřeš, všichni kolem jsou nešťastní, jen tobě je to jedno. A úplně stejné to je, když jsi debil.