Nezavřený dopis všem nakladatelstvím

Vážená paní nakladatelko/vážený pane nakladateli, předem svého dopisu bych ráda podotkla, že jste mnohem štíhlejší/svalnatější, než jsem si Vás představovala. 

Foto: profanegermane.wordpress.com

Jak jistě chápete, oslovuji Vás v otázce nakládání. Konkrétně Vašeho nakládání se mnou. Udivuje mně, že i několik dní po ukončení ankety Bloger roku 2013, ve které jsem se díky své péči a píli a tisícům hodin dřiny propracovala až na druhé místo v kategorii Objev roku (plus má fotografie byla zařazena do výběru Zjev roku), stále nevoláte, nenapíšete, pohled nepošlete.

Mohli byste se možná ptát, proč zrovna já, která skončila „až“ druhá? Proč byste neměli jednat jen s vítězkou? Prozradím Vám tajemství, které vím jen já a pár informovaných. Vítězka je totiž jeden velký podvod. Kluci z blogu a podbloží to říkali. A ti nemají proč si to vymýšlet. Místo údajné Lucie totiž její blogy píše automat, který namátkou seřazuje slova a shodou okolností mu to docela vychází co do formy a obsahu. Jak již nejeden člověk nejednou zmínil, je naprosto jasné, že údajná Lucie své blogy nepíše. Ona totiž podle posledních informací ani není ta Lucie. Ona je ten Lucie. Nebo možná to Lucie, to ještě se svým týmem prověřujeme.

Ale abych se zbytečně nepatlala v chybách jiných a omylem tak nestrhla pozornost na onu fiktivní muženku, vraťme se ke mně.

V deníku Zeitung daily jste si mohli všimnout mého důmyslného maskování, kdy jsem se před náporem nabídek raději skryla pod uměleckým pseudonymem Markéta Hubeňáková. Ukázalo se, že tato změna byla natolik matoucí, že se mi skutečně podařilo schovat se dočasně před světly a rudými koberci. Už jsem si naštěstí dostatečně oddechla od obdivu a návalu gratulací, všech pět jsem si vytiskla a zarámovala nad postel a mohu znovu vystoupit z onanonymity.

Chápu, že potřebujete čas na to, abyste dokonale pochopili tíhu té radosti, že jsem se konečně ozvala, proto Vám dávám týden na oslavy a návštěvu psychoanalytika.

A na závěr (já ráda končím své dopisy závěrem) pro Vás mám jedno staré arabské přísloví: Kdo chce kam, pomozte mu tam. Nepomůžete-li, pomůže někdo jiný. Nepomůže-li nikdo jiný, ať si pomůže sám. Nepomůže-li si sám, dobře mu tak. Až se ucho utrhne.

S úctou, pozdravem a přiměřeně radostným úsměvem končím svůj nevtíravý dopis

Zuzana (Markéta) Hubeňáková, Vicemiss Objevu roku 2013

P.S.:  Můj muž a velitel po přečtení mého dopisu řekl, cituji: „ty jsi blbá“, konec citátu. Nebudu-li proto k zastižení na obvyklé adrese (U popelnic s plínama 365, Liberec), zkuste mě prosím kontaktovat na adrese: [e-mail].