Když Buddha machruje
Foto: www.robonwriting.com
Bytostně nesnáším, když někdo pořád něco nesnáší. Nicméně jestli mi opravdu něco zacloumá majestátem, je to pocit, že se mě někdo pokouší přečůrat (dnes to zavání velmi fekálním blogem, ale „oje…tralalá“ napsat nemůžu, tak co s tím). Tento pocit se občas dost blíží nesnášení.
Je tomu už drahně měsíců, co jsem ještě jako bezdětná skoropražanda vyrazila do víru velkoměsta na oslavu narozenin kolegyně z práce. Sešly jsme se čtyři, každá z jiného koutu světa, všechny však z velmi temperamentních krajin (Maďarsko, Srbsko, Srí Lanka a Morava). To jen abyste viděli, že jsem vždycky byla vážně holka světová. Volba místa padla vzhledem k přání oslavenkyně na Buddha bar, což je místo, do kterého bych za normálních okolností nevstoupila, ani kdyby tam vběhnul zloděj s mou peněženkou. Po přečtení menu jsem pochopila, že tam zloděj s mou peněženkou operovat stejně bude a já se na něj ještě budu křečovitě usmívat. Celé to jako jeden velký paradox bude ze své výšky sledovat socha Buddhy, muže, který by měl „chápat pravou podstatu bytí“(Wikipedia). Litrová láhev vody (ne vodky!) stála ke dvěma stům korun, abyste si udělali obrázek o místní pohostinnosti. O cenách jídla nemůžu mluvit ještě dnes, jsem citlivá duše, a když si představím, co z něj nakonec stejně zbylo... (Už zase?!)
Po večeři, kterou jsem si vybírala podle sloupce vpravo a pít chodila do umyvadla na toaletách, jsme se přemístily do horní části baru na drink (to znamená pití, ale světové holky tomu tak neříkají). Nutno zdůraznit, že když jste světová, nechodíte do baru v džínách a tričku. To se snad rozumí samo sebou. V rámci dodržení dress code (to je ta cedule u dveří s nápisem „V teplákách ne-e, burane!“) bylo potřeba přestrojit se za dámu. No, spíš šlápotu, když jsem to tak pozorovala kolem sebe. Dělat luxusní dámičku uprostřed února je vážně náročná věc, člověku táhne na vaječňáky. Pozorovala jsem všechny ty vyzobané slunečnice, co si udělaly před odchodem z domu z obličeje kraslici, ty, které spotřebovaly tubu makeupu už jen na podbradek, i nádherné samičky, které vyvedli za zábavou jejich dědečkové.
Pokusila jsem si objednat, ale jelikož je v baru taková tma, že číšnice chodí vyzbrojena baterkou (svatá pravda), kterou nechtěla půjčit, neměla jsem šanci si moc vymýšlet. Mojito bylo proto jasná volba - vydrží dlouho a rozpuštěný led je nakonec taky veliká dobrota. Usadily jsme se do boxu, které mají v základní výbavě kromě uslintaného strejdy, co to prostě musí zkusit, ještě stolek. Ten najdete okamžitě svou holení, vyskytuje se tak nízko, že není pohodlné se na něj ani dívat. Účel jasný – nezakrývá nohy a pokaždé, když se slečna sehne pro pití, je ji díky dress codu vidět až na brzlík.
Kroutila jsem se nervózně a počítala minuty, kdy už se z té temné díry konečně dostaneme ven. Ostatním se ovšem líbila atmosféra klubu, debatovaly, jestli je Budha bar v Dubaji lepší nebo horší a vůbec mě čím dál více utvrzovaly v tom, že si budu muset najít nové kamarádky, protože jsem evidentně málo světová.
Z velmi nepohodlné situace mě nakonec vytáhl místní DJ. Budha bar se honosí vlastním výběrem hudby, která je prostě nejvíc nejlepší. Kamarádky to věděly, a tak se rozhodly oslavenkyni nechat zahrát nějaký ten song. Nevím, jestli se domáhaly Michala Davida, či Darinky mandarinky, DJ jen bohorovně kývnul hlavou a … nic. Po hodině a druhém dotazu kývnul znovu, což si děvčata vyložila jako souhlas. Potřetí řekl, že tu píseň momentálně nezahraje, protože se mu nehodí do výběru. A když mi docházel led z mojita, řekl, že takovou píseň vůbec nemá. Mé distinguované přítelkyně mu naznačily rozčarování, zklamání a neradost, nazvaly ho „synem pláže“, nebo tak nějak a už to šlo ráz na ráz. Letěly jsme z baru takovou rychlostí, že vyhazovači neměli šanci zapamatovat si náš obličej, ačkoliv je o to manažer baru výslovně žádal. „Zapamatujte si je, ty už sem nikdy nesmí!“ byla poslední věta ze strany personálu tohoto úžasného místa. Na pokus jedné z nás si s ním promluvit jen mávnul rukou a utekl.
Kamarádky soptily, omdlévaly hněvem a svolávaly na celý slavný bar neštovice a zácpu. Já jsem se jen smála a druhý den napsala na buddhistické velitelství stížnost kvůli zpackané mezinárodní konferenci. Zdůraznila jsem, že tato blamáž vrhá špatné světlo nejen na Buddha bar jako takový, na mou veleváženou firmu, ale i na celou Českou republiku jako poskytovatele služeb. To by se v Dubaji NIKDY! stát nemohlo. Do pár dnů mi volal nějaký nebohý klouček, který se představil jako jeden z manažerů baru, koktal omluvy a snažil se zjistit, kdo že nás to tak nehezky urazil. Vůbec si nebyl jistý, jestli to náhodou nebyl on sám, což mě velmi pobavilo. Vypadá to, že vyhazování hostů bez sebemenší snahy poslechnout si, jestli neměl zákazník nějaký problém, je běžná praxe.
Za prožitou újmu jsme získaly drink zdarma, který já si nikdy, ale opravdu nikdy nehodlám jít vyzvednout. Toť konec mého střetnutí s buddhismem. A až si příště budu hrát na madam, za takové peníze to zkusím třeba U Houdků. Jsem si jistá, že bych tam byla za královnu týden a nechali by mi zahrát klidně i Píseň práce, kdybych si to přála.
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
| Další články autora |
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné
Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
Herečka Eva Leinweberová: Buď jste v jednom kole, nebo vám žádné nabídky nepřicházejí
Diváci ji znají z Comebacku, Účastníků zájezdu či Vratných lahví. Herečka Eva Leinweberová ale...
Svatého Martina na Vysočině připomene program muzea i průvody a trhy
Muzeum Vysočiny Jihlava letos připomene svatého Martina samostatným programem. Bude ve středu 11....
Machač, na led! Výstava připomene mistra světa i bodyčeků. Komunisti mu zhatili sen
Otevírala se před ním možnost, o které sní snad každý hokejista na světě. Slavná NHL! Prostějovský...
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metoda IPS pomůže duševně nemocným v Moravskoslezském kraji k běžné práci
Lidé s duševním onemocněním v Moravskoslezském kraji získají šanci na uplatnění na běžném trhu...

Prodej čerstvě zkolaudovaného RD 4+kk s prostornou garáží a zahradou, Praha 9 Újezd nad Lesy
Lomecká, Praha 9 - Újezd nad Lesy
24 950 000 Kč
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4421x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.



















