Jmenuji se Zuzka, už pár let je mi 25 let a vykonávám domácí práce

Před pár dny mě zaujal blog jedné fešné dámy Báry Susanzské, která i ve svém pokročilém věku (jaká asi budu, až mi bude 31?), stále žehlí. Ráda bych jí vyjádřila soustrast a uklidnila ji, že v tom není sama. 

Nevím, jak je to možné, ale občas musím vykonávat některé domácí práce. Naštěstí ne všechny. Třeba o luxování se mi i špatně píše, jelikož s ním mám spojený traumatický zážitek. Před pár lety jsem se věnovala vysávání a přestala dávat pozor na své svěřence. Nevšimla jsem si, že se mi utopila akvarijní rybička. Chudinka, utopení je prý jedna z nejhorších smrtí. Ani její zastrčení do zásuvky ji už nepomohlo. Protože nejsem blbá, strkala jsem jí tam pomocí čínských hůlek na jídlo. Mokrá ryba děsně klouže, tak jsem ji musela na jednu z nich napíchnout a pokračovat v resuscitaci. Marně...Vysává se u nás tedy jen tajně, když nejsem doma, ještě to dost bolí.

Co se týče vaření, toho jsem byla zbavena úředně. Prý i kdybych chtěla, nesmím. To se mně trošku dotklo, ale soudní příkaz je soudní příkaz.

Žehlení mi bohužel zůstalo. Poučena moudrými rádci z diskuze, pochopila jsem, že je cesta z té pasti – jmenuje se sušička. A tak jsem doma navrhla její zakoupení. Manžel návrh rezolutně zamítl s tím, že nehodlá vyhazovat peníze za něco, co hravě zvládne vzduch, blbý sušák na prádlo a já (blbá) s blbou žehličkou. Zkrátil mi řetěz a na dva dny zakázal internet.

Se smetím se chodit bojím, protože venku je to samý chlípný stařec a sem tam i chlípná babka.

Prach utírám jen ze spodních poliček, protože trpím velmi vzácnými závratěmi při pohledu nahoru, nejen dolů.

Vytírat nemůžu, protože jsem nesehnala áčko s nápisem Pozor kluzké!  a nehodlám hazardovat se zdravím rodiny.

Před pár dny se nám pokazila pračka. Nevadí, český člověk si vždy poradí. Strčila jsem prádlo do myčky a čekám, co se stane.