Jako uvědomělý občan cítím povinnost podělit se s vámi o nejlepší řešení v otázce příští volby prezidenta. Vím, že jsem se zavázala nevyjadřovat se k politickým otázkám, zamlčování skutečnosti, které mohou vést k prosperitě a vzkvétání národa ovšem považuji za jasný hazard s budoucností našich dětí.
Před prezidentskými volbami jsem se často dostávala do nepříjemných situací, kdy jsem byla konfrontována se svou nepolitickou současností. Lidé se ptali na každém rohu „Koho volíš?!“ Brada se mi třásla strachy, když jsem se v průběhu největšího hrotu kampaní měla přiznat ke své volbě. Pravda byla taková, že mi to bylo poměrně fuk. Přišlo mi, že funkce prezidenta je více méně reprezentativní a v této oblasti jsou oba pánové, kteří se v talentové soutěži Česko hledá prezidenta, dostali do finále díky vám -divákům, ještě před svým maximálním výkonem. A nebo lehce za ním? Stávající pan prezident mi dal za pravdu – zvýšil repre fond, aby na sobě zamakal, čímž uznal své nedostatky, a to se cení.
Každopádně říci na veřejnosti, že volím Zemana, riskovala bych, že mě pankáči tak vyzdobí tělo plackami, až mi přestane dýchat kůže a já bolestivě a pomalu zemřu. Přiznat Karla, dostanu půllitrem. Ovšem nejhorší možnost je vytáhnout kartu nevolení. Za tím následuje nejkratší cesta k pranýři, či upálení mně jako zapřísáhlé komunistky (protože ti mají základnu nejen prudce volících, ale bohužel jim hraje na ruku podle všeho i skupina těch, co nevolí vůbec). Tato cesta mi příjde nejbolestivější, proto volím volbu.
Myslím, že se spousta spoluobčanů dostala do podobné patové situace při snaze ujasnit si, který z nabízených kandidátů je dokonalý představitel našeho národa. Shodneme se zřejmě, že ani jeden.
A proto přicházím s protinabídkou – volte moji babičku! Dvojí měnová reforma a komunistický trénink ji naučil perfektnímu hospodaření s prostředky. Energie má tolik, že by korunovační klenoty přeleštila a seřadila tak, aby lépe vynikly a jistě by při tom ani nezaškobrtla. Zúčastněné pány by poučila o následcích hrbení a neblahém vlivu mračení na mimické svaly. Vymetla by se vším nepořádkem, který se za ta léta na různých ministerstvech nahromadil. Nakrmila by hladové a dost by zbylo i na nenažrané. Jako zdravotní sestra ve výslužbě by měla spoustu návrhů na vylepšení systému zdravotnictví. Domácí zvířectvo a její celoživotní péče o něj a rodinné latifundie ji dávají mandát vyjadřovat se k otázkám zemědělství. Otravný věk, který se snaží přechytračit dědečka a ztížit mu život ve společnosti, ji ukázal, kde vězí problémy v sociální i zdravotní oblasti. A pochopitelně, moje energetická babi zná jejich řešení, stačí se zeptat! Výhled na náves usnadňuje rozhodování v oblasti místního rozvoje. A dneska si mě přidala na Facebooku, takže jistě hravě zvládne konečně zavedení jednotných počítačových systému a komunikaci s Bruselem. A být firmami spravujícími komunikace, bála bych se jí jít na oči s účtenkou!
Takže tentokrát mám jasno. Až se bude příště hledat v důchoďáku nejukecanější děda, nabídnu svou nejpracovitější babičku. A proto dnes s hlavou hrdě vztyčenou křičím do všech stran – „Babi na hrad!!“
