Česko-moravský slovník

Tak prý máme zrušit spisovnou čestinu a nahradit ji hovorovou. Tento názor jsem zaslechla už před lety z úst zaměstnance Ústavu pro jazyk český a nedávno znovu vzkříšený zahlédla v médiích. V Ústavu už jsou asi předření, takže navrhují úplně zrušit pravidla a přijmout hovorový jazyk jako ten jediný správný. Zcela nesobecky se tím hodlají vzdát svých zaměstnání. Manželův spolužák (zmiňovaný inovátor) se mi pokoušel vysvětlit pointu, ale obávám se, že jsem ji úplně nepochopila. Jemu se to ruší, když je z Liberce, takže se v Praze domluví, ale co my, co ještě používáme spisovnou češtinu, které už málokdo od Jihlavy doleva rozumí?

Foto: Idnes.cz

No, tedy…Řekněme, že k ní máme blíž. Rozhodla jsem se tedy přiblížit obě strany a sepsat pár pravidel, která mohou nahradit pravidla momentálně používaná. Moc si tímto vytloukáním klínu klínem zřejmě nepomůžeme, ale třeba se aspoň v České Třebové při přestupování domluvíme. Jako domestikovaná Liberečanka mohu pracovat jako ombudsman českého jazyka a založit charitativní organizaci poskytující zdarma překlad ztraceným Moravákům v Praze a ožralým Čechům ve vinných sklípcích či valašských dědinách.

Na Moravě se například kromě jiných tradic stále zachovává měkké i.  A zatímco Češi dávají tříměsíční děti na angličtinu, protože v mladém věku se jazyky lépe ukládají, my prostě vyslovujeme i a y rozdílně ve snaze usnadnit svým dětem pěkných pár let ve škole při diktátech. Řekne-li vám tedy vaše moravská přítelkyně, že na ten večírek „jeli“ taxíkem, můžete si být jist, že z dámské jízdy sešlo. Jelikož Češi trpí už mnoho generací svou neschopností vyslovit měkké i, vyrobili si náhradu: “–ej“. Nepoužívají ho jako my na začátku věty, ale na koncích slov. Hrneček je proto zelenej, malinkatej, roztomilej. Ale to samozřejmě všichni víme. Stejně jako ví oni, že na povel rožni nemají vytáhnout z kapsy sele.

Dalším výdobytkem, kterým se Češi pokusili dostat se daleko před nás a získat tak písmenkovou převahu, je nadužívání písmena v. Tak jako“ –ej“ slova zakončuje, „v“ ho často začíná. Příkladem jsou slova „voslice“ (toto není zkomolenina slova „veslice, nýbrž označení oslice, pozn. překl.), „voko“ (oko), „vocas“ (ocas). Pozor ovšem na slovo „volej“, kde je nutné z kontextu pochopit, jedná-li se o známé sloveso, či označení oleje. Kombinací obou slovních zkrášlovačů vznikne například „volivovej volej“, což je překladatelský oříšek, jelikož se na Moravě nevyskytuje ani toto spojení, ani tento vynález. Volný překlad by mohl být tedy „sádlo z kytek“. Dalším příkladem je „ve vobejváku“. Tento jazykolam se mi nepodařilo ještě rozklíčovat, domnívám se ovšem, že slovo „ve“ je skutečně „ve“, jak ho známe. „E“ jako slovo jsem totiž doposud nezachytila. Stačí zjistit, co je to ten "vobejvák". Zatímco slovo „volej“ má tedy, jak jsme si vysvětlili, dva významy, naopak slovo „vole“ je naprosto jednoznačné a má stejný význam v Pardubicích jako ve Znojmě. Nejedná se tedy o citoslovce "olé!", jak by se někdo mylně mohl domnívat.

K nahrazení přežitého ypsilonu zkrášlovačem „-ej“ nedochází jen na koncích slov, můžeme se s ním setkat i uprostřed slov. Můžeme zde proto zaslechnout slova jako „vejminek“, či „vejpitek“. Ráda bych upozornila i na slovo „vývar“. Zatímco u nás je to jak polévka, tak dobrý výdělek, v Česku se „vývar“ ponechal polévce, nicméně výdělek získal své vlastní  slovo „vejvar“. Nedoporučuje se tedy objednávat si v restauraci kuřecí vejvar. Stejně tak neexistuje „vejloha“, „vejsluní“ či „vejběr“. Poznámka pro Čechy – „vejce“ je i na Moravě „vejce“, překlad „výce“ není správný. Poznámka na vaši adresu obsahující výraz „bílý sejry“ nemá nic společného s vašimi kozami a jejich delikátními sýry, spíše s vašimi stehny. Jedná se o poznámku naznačující, že byste měli navštívit solárko. Nebo Mikulov v červnu.

Setkáte-li se s označením „vostrej vocas“, nepokoušejte se to překládat, jelikož „ostrý ocas“ u nás nic neznamená. Jedná se o jasnou invektivu. Doporučila bych neřešit to klasickým způsobem, policejní složky v Čechách a na Moravě mají rozdílný přístup k vyšetřování fyzického napadení.

Všechny Lenky, Hynky, Zdeňky a Zbyňky bych na závěr ráda upozornila na možnost, že budou oslovováni slovem končícím na „-ňo“. Zatímco na Moravě se v oslovení tato koncovka používá při oslovení pouze ve slově „sviňo“, chtěla bych předejít nedorozumění. Ze záhadného důvodu se Lenkám neříká Lenko, Zdeňkům Zdeňku atd., ale používají se tvary jako „Léňo“, „Zdéňo“, či „Hýňo“. Poznámka pro Čechy – nepokoušejte se toto pravidlo aplikovat na Moravě. Oslovíte-li ve sklípku Zdeňka „Zdéňo“, bude si o vás myslet, že provozujete tu tolik moderní verzi sexu, co se jí říká člověčí sex, neboli homosex. To na Moravě tolik nefrčí, všichni Zdéňové se kvůli tomu z Brna přestěhovali do Prahy. 

Je nemožné v jednom blogu podchytit všechny rozdíly v obou jazycích a samozřejmě existují ještě mnohé mutace čestiny i moravštiny podle místa výskytu. Doufám přesto, že tento krátký návod pomůže zmírnit dopad plánovaných změn a zvýšit schopnosti obou národů se navzájem dorozumět.