Napište článek o politice a máte karmu v kapse!

A ještě k tomu vymyslete nejvýstižnější název, jak radí i samotní redaktoři blogu iDNES.cz, tím přimějete několik stovek (možná i tisíc) čtenářů, aby si právě vás článek o politice přečetli. A…

…dotkněte se, lépe řečeno – Váš článek by se měl týkat – nejvážnějšího tématu, který se politiky v poslední době týká.

Vezměme si regulační poplatky u lékaře, chování některých politiků jednak v Poslanecké sněmovně, protože tam jejich chování je někdy opravdu nepředstavitelné(!), a jednak chování politika buď mezi veřejností (fackování novináře za focení Topolánkova nemanželského syna), a nebo v některých politických televizních debatách, které právě obsazením toho a onoho politika poutají diváky na sledovanosti.

Počkat, říkáte si, to myslím opravdu vážně všechno, co tady píšu? To se ti naši zvolení politici chovají, tak, jak chovají? Ano. Myslím to vážně. Bohužel…

Opravdu. Chování některých politiků je opravdu někdy zarážející, někdy nás donutí se rozčílit před televizí, i když to většinou nemá žádný smysl, a opravdu je tak šokující, že nás donutí se rozesmát, protože to, co někteří politici předvádějí je opravdu, ale opravdu… No comment. My si je tam zvolíme, a jak se oni chovají?!

Pokud bych se měl dotknout jednoho z těch opravdu závažných činů, které v poslední době politici přepískli, tak to jsou ty nemožné „regulační poplatky“. Platit třicet korun i za nějakou „pitomost“, kterou pro nás naši milí doktoři udělají je opravdu na vrcholu slušnosti – nevím, jestli je to nejlepší vyjádření, ale jiné mi v tuto chvíli nenapadá.

Nejhorší na poplatcích je to nehorázné čekání v čekárnách, a to i přesto, že v čekárně sedíte buď jenom vy, nebo i třeba dva další pacienti. Čekáte půl hodiny, hodinu, někdy i déle, pak si Vás doktor pozve do ordinace (kéž by se někteří doktoři chovali alespoň podobně jako ti seriáloví z Ordinace v růžové zahradě…), zeptá se Vás (například) na pár věcí, zda děláte to, na čem jste se minule s panem doktorem domluvili, pak Vám jeho milá sestřička vydá recept na další léky, zaplatíte třicet korun a jdete domů.

Stojí Vám, a nám, těch neuvěřitelných třicet korun za to? Když čekáme nepředstavitelnou dobu v čekárně, s doktorem prohodíme jen pár slov včetně vlastně toho, že nás jaksi vyšetří, aby se neřeklo, a pak zaplatíme…

Politika, politika, politika…

Na štěstí (na štěstí?) jsou i ti tací doktoři (slyšel jsem), že Vás vyšetří právě, aby se neřeklo, abyste těch třicet korun moc nepromrhali…

A aby toho nebylo málo, tak ještě v lékárně za léky na recept zaplatíte za každý lék, který je na receptu uveden, zaplatíte.

Sečteno podtrženo: do státu dáváme „majlant“, dobře, beru… Ale vrací se to nám?