Mám sklon k sebevraždě!

Každý z nás má nějaký typ písma. Někdo z nás stále škrábe, další píše neuvěřitelně krásně a úhledně a někdo píše, tak, jak píše. A já? Podle grafomanů mám podle písma sklon k sebevraždě!

PeroInternet

A není to pravda! Jsem si tím jistý.

Od jisté doby píšu totiž tak, že písmena napsaná mou pravou rukou jsou nekloněny na levou stranu. Každou chvíli, kdy jsem byl starší a starší, bylo mé „normální“ písmo psáno takříkajíc škrabopisem. Rozhodně se to nedalo po mě cokoli přečíst. Proto jsem, pod nepřímým „vlivem“, začal svá písmenka naklánět nalevo.

No, a píšu tak doteď. Sem tam byste i tak trochu řekli, že stále škrábu, ale jinak píšu čitelněji, než předtím.

Což se jistě grafomanům a jiným „magorům“ do písmen a různým psaním písmen zamlouvá do jediné a jisté definice, že jsem sebevrah!

To by mě ale hrozně zajímalo, jak na to přišli?! Že by si představili člověka, který stojí na zápraží vysokého domu a je celý nervózní, zda skočí nebo ne – respektive jsme my vlastně nervózní, on mívá spíše očividný strach a doufá, že ho nikdo nebude přemlouvat, aby slezl, že náhlý konec života nemá cenu.

No, když si něco podobného představím já, tak mi je to už skoro jasný. Člověk, který je odhodlán skočit ze střechy jakéhokoli domu (musí být ovšem přiměřeně vysoký, aby skok měl nějakou cenu!), se vlastně naklání tělem dolů, tedy dopředu, a když si tuto polohu představím lehce jako písmeno, tak je to písmeno mírně nakloněno doleva.

Proto jsem „sebevrah“!

Ve skutečnosti nejsem. Jsem totiž takové povahy, že by mě sakra dlouho trvalo, až bych skočil. Pokud bych vůbec odněkud skákal. Což teda myslím, že opravdu nehrozí.

Z tohoto důvodu by mě zajímalo, zda mohou tito „magorové“ do písmen připustit nějaké vyskytující výjimky? Například jednou výjimkou jsem já. Svým písmem mám sklon k sebevraždě, a přitom by mě velmi náhlé (v sedmnácti letech) ukončení svého života ani nenapadlo. Nemám ten důvod. A jak jsem už zde říkal (psal), kdoví, zda bych nakonec vůbec skočil…

Ale teď to písmo vezměme tak obecně. Znám pár lidí, kteří jednak píší naprosto krásně, každé písmenko je čitelné úplně perfektně a to i přesto, jaký má „majitel písma“ věk. Zdá se mi, totiž, že každým rokem, naším stárnutím, se naše psaná písmenka pod rukou mění. U někoho k lepšímu, u někoho naopak k horšímu.

Největšími experty na škrabopisy jsou naši známí (a milovaní) doktoři. Znáte to, jejich slova, co píšou jsou naprosto k nepřečtení. Proto se pěkně divím, že to po nich prodavačky v lékárnách a sestřičky v čekárnách a ordinacích vůbec přečtou. Možná to bude tím, že jen tak tipnou, co by to ten doktor mohl napsat, a poté (po vystudování zdravotnické školy) zjistí, o jaké léky jde.

Doktoři to mají ale zároveň pěkně hustý! Málokomu se totiž může podařit ten jejich „škaredý“ podpis zfalšovat, a proto falešné recepty jsou takřka k ničemu.

A jak jste na tom vy? Taky máte sklon svého písma, že by Vás experti na grafologii, už od pohledu typovali na sebevraha, jako mě? Nebo naopak je Vaše písmo naprosto „normální“ a píšete klasicky se sklonem na pravou stranu, jak je to u většiny lidí běžné?