Kritiku nikdo nemá rád aneb Klaus na Evropském parlamentu

Pan prezident Václav Klaus se zase vyřádil. A právem. Ani se mu nedivím. Pronesl svůj projev na Evropském parlamentu a většině přítomným představitelům evropské sedmadvacítky, tedy představitelům členských zemí Evropské unie se jeho výstup nelíbil. A dali mu to patřičně najevo. Bučením, pískáním, tleskáním a všemožnými dalšími prostředky, jak dát svému kolegovi najevo svůj nesouhlas…

Václav Klaus na Evropském parlamentuReuters, poevzato z tn.cz

Prostě kritiku, ať je jakákoliv, nemá rád nikdo. Například spisovatelé nebo režiséři divadelních her či hraných filmů si řeknou nad všemožnými kritickými recenzemi, že dotyčný autor jejich dílo a myšlenku „co tím chtěl básník říci“ prostě nepochopili.

Stejné je to i mezi politiky. Když se jakákoli skupina politiků chová svým určitým způsobem a jiný představitel, v našem případě členské země Evropské unie, oné skupině dá nějakým způsobem najevo, že jejich jednání a jejich způsob komunikace, hlasování a diskuze není v zas tak dobré režii, dotyčným se to nelíbí. A dávají to patřičně najevo.

Tento fakt se stal zrovna dneska na zasedání Evropského parlamentu, kdy poprvé promluvil náš pan prezident Václav Klaus, který už i ve své domácké zemi, na svém domáckém hřišti má své odpůrce, ale i oblíbence, ve svém projevu řekl, co má na srdci, a také tím vyvolal u přítomných politiků značný nesouhlas.

Dá se jejich chování s klidným svědomím přirovnat k chování pubertálních studentů z řad žáků, jednak splňující povinnou školní docházku a jednak chodící do patřičné střední školy. I když, pravda, některé chování studentů je zcela pohoršující, než chování některých politiků ať v českém parlamentu nebo v jiných zemích Evropy a ve světě.

Když se někomu něco nelíbí, přednášejícímu to dá značně najevo. Vím, opakuji se, ale je to tak. Tímto opakováním chci fakt, jak se politikové chovají, zcela zdůraznit.

Dobře, beru v úvahu, že přítomní politikové z řad jiných evropských zemí se nemusí líbit, že ve svém prvním projevu na „jejich“ půdě bude hned prezident České republiky Václav Klaus, jejich způsob jednání, způsob vedení diskuzí a tak dále, hned zkritizuje a takříkajíc jim „promluví“ do duše, ale čeho je moc toho je příliš.

Myslím, že svým chování to politici trochu (až příliš) přehnali. Snad znají etické chování. Snad znají taktiku, ne? Nemuseli hned řvát, bučet, nahlas nesouhlasit, provokativně tleskat, pískat jak na fotbalovém hřišti! Stačilo prostě taktně dát přednášejícímu najevo, že s jeho slovy nesouhlasí a taktně například odejít. Ale zdůrazňuji taktně!

Naštěstí to vzal pan prezident jejich vyjádření s rezervou. Dá se říct, že v klidu. Prý by bylo horší, kdyby při jakémkoli projevu bylo v přednášejícím sále hrobové ticho. To je pravda.

Václav Klaus jednoduše mezi svými oblíbenci zabodoval. Ať se nám to, odpůrcům (ne že bych mezi ně patřil), líbí nebo ne. Ale buďme spíše rádi, že alespoň někdo, náš zástupce, těm „evropským vůdcům“ dal najevo, že nejednají správně, a že by se měli nad sebou trochu více zamyslet. A pak zůstává jen na nich, jak zareagují, jestli vezmou kritiku v potaz, a jestli svá jednání trochu změní a nebo se na některé nesouhlasy vykašlou a opět si budou dělat co chtějí. A to po svém…