Druhá kniha jako dárek…

Objednal jsem si přes internetu knížku, a když jsem po několika dnech, co mi přišla zabalená v balíčku poštou – dostal jsem ne jednu, ale rovnou dvě!

Před několika dny, tuším, že to bude za chvíli týden, jsem si přes internet (zdá se, že jeden z nejvhodnějších způsobů nakupování) objednal knížku od svého celkem oblíbeného autora. Přiznám se, že jsem si ji objednal taky hlavně z důvodu, že jsem byl zvědav jak vypadá, a určitě časem, až budu mít chuť, tak si ji přečtu! Abyste byli jakžtakž v obraze, tak jsem si pořídil nejnovější knížku Ludvíka Vaculíka jeho „sborník“ fejetonů, které psal v letech 2002-2008 do Lidových novin (tištěné každé úterý) s názvem Dřevěná mysl.

To ovšem, dá se říct, není hlavní důvod, proč to všechno tady píšu.

Jde o to, že jsem „jako pozornost“ dostal od nakladatelství Dokořán, kde Vaculíkova Dřevěná mysl vyšla, další – druhou – knížku od jakéhosi Pavla Housera a jeho Deník šíleného čtenáře. Tohoto spisovatele jsem až do dneška neznal. Z levé klopy jsem se dozvěděl, že jde (jednak o stejně starého spisovatele jako je například spisovatel Jaroslav Rudiš – též můj oblíbený autor) o „náruživého čtenáře, grafomana a misantropa“. Napsal již patnáct knih a přes patnáct tisíc článků. Prý je jeho rysy „vysoká kvalita, nepochopení čtenářů a finanční ztráta vydavatelů“. Že by z tohoto důvodu jsem dostal tuto knihu „jako dárek“?

Upřímně, nic proti tomu, že mi poslali další knihu navíc, „jako pozornost“, nemám. Jsem celkem rád. Taky z finančních důvodů. Zaplatím za jednu a dostanu dvě. Výhodné, že?

Ovšem zarážející je fakt, proč mi ji poslali? Že by to byl pouhý velkorysý takt z nakladatelství, aby si získali mou přízeň? Nebo je to jenom z toho důvodu, že už s vydávání Houserových knih prodělali a neví, co se zbylými výtisky, a tak je čtenářům pošlou, včetně té jejich objednané, jako dárek, „jako pozornost“?

Pokud tomu tak je z toho druhého, a tím pádem závažnějšího, důvodu, tak, co si o tom myslet? Asi snad jenom to, že naše vydávání a čtení knih a prodávání jde pomalu, ale jistě, do stupnice pod bod mrazu. Možná to je tím, že už mezi námi nejsou ti nejlepší a nejčtenější spisovatelé, a díky nim – těm „ubohým“ – vydavatelé prodělají, a tak se se zbylými výtisky chtějí prostě za každou cenu zbavit. A to jakýmkoli způsobem.

Proč?

Proč jsou u nás tací, co neukonejší nás, čtenáře, a nezaujmou je kvalitní a dobrou literaturou a jejich knížky u vydavatelství zůstanou, neprodají se, a vydavatelstvím nezbývá nic jiného, než se jich jen zbavit.

Možná, že jsem jejich takt nepochopil a oni mě chtěli jen potěšit další, možná i hodnotnou (silně o tom pochybuji) literaturu. Možná to byl opravdu pouhý velkorysý dárek a jen mě chtěli potěšit. Nic víc.

Nevím…

Každopádně jim za tuto knihu děkuji a (možná, že) si ji časem i přečtu!