Dnes slavíme slavnost Těla a Krvě Páně, která v dřívějších dobách nesla název svátek Božího těla. Tento svátek nám má připomínat, že Ježíš Kristus je stále s námi v podobě chleba a vína stejně, jako byl se svými učedníky.
Pro celou církev byla tato slavnost ustanovena papežem Urbanem IV. v roce 1264, aby byla zdůrazněna skutečná přítomnost Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti Oltářní neboli Eucharistii. Plně se rozšířila až v roce 1311.
Bůh v Ježíši Kristu nám na kříži daroval své tělo a krev. Toto jeho darování se trvá stále díky Eucharistii – chlebu a vínu, které kněz ve mši svaté proměňuje v Ježíšovo tělo a krev. Toto tělo a krev v podobě chleba a vína můžeme přijímat (jíst). Takto Bůh vstupuje do nás, stává se naší součástí, spojuje se s námi a my s ním.
Kristus ustanovil Eucharistii při Poslední večeři se svými učedníky, když vzal chléb, dával jim ho a řekl, že je to jeho tělo, které se za nás vydává. Potom vzal kalich s vínem, nechal ho kolovat a řekl, že to je jeho krev, která se prolévá za všechny lidi, aby jim mohly být odpuštěny hříchy.
V průběhu dějin bylo hodně křesťanů, kteří pochybovali o tom, že Kristus je skutečně v Nejsvětější Svátosti přítomný tak, jak to církev vyčetla z evangelií. Papež Urban IV. tento svátek ustanovil na základě neobvyklé události: Jeden kněz, který se jmenoval Petr z Prahy, za ním putoval do italského města Orvieto, kde se papež právě nacházel. Doufal, že mu pomůže rozptýlit pochybnosti ohledně přítomnosti Krista v Eucharistii, které měl. Na cestě sloužil mši svatou a při slovech proměňování mu z hostie, kterou držel v ruce, začala téci krev. Tato krev potřísnila korporál (látka čtvercového tvaru, na níž se během mše svaté pokládá patena s kalichem - odtud korporál, corpus = tělo), který je dodnes uchováván v orvietské katedrále. V celé historii církve je známých přes sto šedesát takovýchto událostí, které po různých vědeckých zkoumáních byly uznány za pravdivé.
