O Církvi

Církev je dnes téměř výhradně vnímána jako sociologický jev. Tento pohled je pohledem zbaveným víry. To, co na Církvi mate nejvíce, je její božský a zároveň lidský rozměr, jenž může budit pohoršení jako vše lidské.

Slovo církev pochází z řeckého slovního spojení Kyriaké ekklésia, které používali první křesťané. Překládá se jako Pánovo společenství nebo shromáždění. Naši předkové si z toho označení vybrali slovo kyriaké a zřejmě přes germánské jazyky přišlo na svět slovo církev, jak je používáme dnes. Slovo ecclesia v antické společnosti původně znamenalo veřejné shromáždění lidu. Bylo svoláváno, když se mělo rozhodovat o důležitých záležitostech týkajících se života dané obce.

Církev se zrodila ve večeřadle při Poslední večeři a na kříži. Vychází tedy z Ježíšovy oběti na kříži zpřítomněné v eucharistii, a je s ní proto podstatně spojena. Na veřejnost vyšla o letnicích při seslání Ducha svatého. Má hierarchické uspořádání. Slovo hierarchický se skládá ze dvou opět řeckých slov: hieros a arché. Slovo hieros znamená svatý, slovo arché je počátek nebo původ. Svatý začátek je Bůh, který stojí na počátku veškeré skutečnosti, a také Církve. Bůh v Ježíši Kristu ji svěřil Dvanácti apoštolům v čele s Petrem. Tyto apoštoly vybral sám Kristus (Mt 10, 1 - 4) a svěřil jim zvláštní pravomoci (Mt 16, 18 - 19; Mt 18, 18; Jan 20, 23). Jejich nástupci jsou biskupové v čele s biskupem města Říma jako nástupcem sv. Petra.

Církev nemá tedy lidský, ale božský původ. Je to Boží projekt. Bůh jí svěřil své poselství určené lidem. Církev je správcem, nikoli majitelem, tohoto poselství. Nemůže je libovolně měnit. Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, v Církvi působí Duch Svatý, kterého Ježíš slíbil Dvanácti apoštolům (Jan 16,7-14; Jan 20,21-22; Sk 1,8). Ten Církev vede v jejím vnitřním životě a chrání ji od omylů v teologické a etické oblasti. Biskupové mají zvláštní odpovědnost za život uvnitř Církve a za věrné předávání jejího učení a praxe.

Církev je konstitutivní pro náboženskou teorii i praxi křesťanů. Společenství věřících např. rozhodovala o tom, které knihy bude obsahovat NZ jejich používáním při svých bohoslužbách.

Existují tři roviny Církve: Církev putující, trpící a vítězná. Mezi těmito rovinami probíhá komunikace prostřednictvím modlitby. Jde o společenství stavu a času. Církev putující jsou křesťané dosud žijící zde na zemi, Církev trpící jsou duše v očistci a Církev vítězná jsou svatí v nebi.

Nejvlastnějším posláním Církve je péče o spásu lidí. Nejlépe ji lze poznat v liturgii, protože v ní je nejvíce sama sebou. Je to tak proto, že v liturgii Církev koná to nejvlastnější, co jí bylo svěřeno a čím byla pověřena – bohoslužbu. Liturgie je veřejná bohoslužba Církve. Její součástí je slavení mše svaté, vysluhování svátostí a svátostin a modlitba Liturgie hodin neboli breviáře.