O čem vypovídá případ Zeman - Putna

Odmítnutí prezidenta Zemana udělit profesorský titul literárnímu historikovi M. C. Putnovi rozčeřil opět již tak neklidné hladiny české společnosti. Mnoho toho již napsáno bylo, mnoho ještě zřejmě bude. Vyjadřuje se kde kdo. V tomo článku si však chci povšimnout jedné zrádnosti, která s tímto případem vyplula na povrch.

Myslím, že se nezmýlím, když řeknu, že většině občanů naší společnosti nevadí lidé homosexuální orientace. Myslím, že se nezmýlím, když řeknu, že mnoha občanům naší společnosti jsou lhostejné pochody hrdosti pořádáné těmito lidmi. A myslím, že se nezmýlím, když řeknu, že mnoha občanům naší společnosti mohou tyto pochody být dokonce sympatické, protože podle jejich mínění jsou vyjádřením svobody, kterou nyní máme. Je jim líto našich spoluobčanů, kteří jsou jiní než většina, a jen kvůli tomu byli v minulosti poznamenáni stínem pohrdání. Takové je nastavení naší dnešní společnosti. Nutno říci, že to je nastavení založené hodně na citech a méně na rozumových podkladech.

V takovém prostředí se může člověk účastnící se těchto pochodů cítit poměrně bezpečně. Takto se může stát, že se odváží vyjádřit svůj názor na určitou skutečnost způsobem, který není zrovna běžný, jako že "katolické buzny zdraví Bátoru". Poté plyne čas, voda teče a je klid. Až do doby, kdy akademická obec navrhne, aby tomuto člověku byl udělen za jeho práci na akademické půdě a ve vědě titul profesora. To je příležitost, aby si lidé, kterým se tento návrh z jakéhokoli důvodu nelíbí, vzpomněli a uplatnili svůj postoj - pokusili se navrhované jmenování zmařit nebo přinejmenším zproblematizovat.

Příčinou není přímo sexuální orientace, ale skutečnost, že se dotyčný na základě této své orientace něčeho zúčastnil, nějak se prezentoval a někde něco řekl či udělal. I toto je pro naši společnost příznačné. Jakási názorová tekutost a nespolehlivost pramenící ze zmatenosti dnešní doby. Nesetkal jsem se s tím poprvé, že eticky sporná událost se obrátila proti svému protagonistovi. Ve chvíli, kdy ji uskutečňoval, mu všichni tleskali. Ve chvíli, kdy se rozhodovalo o něčem důležitém v jeho životě, mu tato událost byla představena jako překážka. Pro mne je to důkaz, že člověk má stát pevně na principech vložených do světa Bohem ať to stojí co chce. Neznamená to, že by také někdy nedostal za to přes ruce. Dá se to ale aspoň předvídat (Mk 13, 9).

Co chci říci? Že pan Putna platí za svoji dezorientovanost a svět, který mu teď tleská, je schopen ho v příští chvíli hodit přes palubu. A nejen jeho.