Jak dál po synodě?

Minulou neděli skončila synoda o rodině a již se objevuje nespokojenost. Nesplnila totiž očekávání ani jednoho z proudů uvnitř církve.

Tyto proudy jsme si zvykli označovat jako liberální a konzervativní. První chce více přiblížit církev světu, druhý se obává, aby toto přiblížení se neznamenalo nadměrný průnik světské mentality do církve, a tím vzdálení se základnímu poslání církve: zprostředkovávat Boží poselství lidem dnešní doby se vší náročností, ale též milostí, kterou Bůh lidem nabízí.

Předmětem sporu je článek 85 závěrečného dokumentu synody, v němž se hovoří o nutnosti rozlišovat v případech rozvedených a znovusezdaných manželství. Článek mluví o tom, že "I když zůstávají objektivní principy stále platné, subjektivně je také někdy zodpovědnost člověka za vzniklou situaci umenšená nebo dokonce žádná. Úlohou kněží je proto doprovázet ty, kdo mají zájem o rozlišování podle učení církve a pokynů biskupa".

Skupina tzv. liberálních biskupů si stěžuje na to, že tento článek nedotahuje věc do konce. Rádi by viděli povolení podávat svaté přijímání lidem žijícím v nových manželstvích. "Konzervativní" část biskupů naopak projevila obavy z toho, aby tato formulace nevedla k praxi podávání eucharistie lidem žijícím ve veřejném hříchu z důvodu uzavření druhého sňatku. Zde je nutné zdůraznit jednu věc: Závěrečný dokument synody má pouze poradní charakter. Poslední slovo bude mít papež František, který je, podle katolického učení, chráněn neomylností ve věcech víry a mravů. Na to je nutné se spolehnout. Každý jiný postoj by znamenal ohrožení jistoty o učení katolické církve.

Přinejmenším stejně důležité, ne-li důležitější, než jak řešit již rozpadlá manželství se mi zdá stanovit mechanismy, jak těmto rozpadům předcházet. Nejde o nic menšího než o přípravu na manželství a následné doprovázení manželů. Dosud se vycházelo z předpokladu, že manželství navazuje na přirozenost člověka, která zahrnuje přitažlivost opačného pohlaví, touhu po sexuálním styku a plození potomstva. Poslední desetiletí však ukazují, že tyto přirozené sklony nemusejí vždy korespondovat s požadavkem závazku na celý život, s nímž manželství spojuje katolická církev, která přitom vychází z Bible. Dnešní lidé mají s tímto požadavkem očividně problém. Důvodem je antikoncepční mentalita, která se zrodila zavedením antikoncepčních metod, které oddělily sexuální styk od plození.

Svoji představu o tom, jak by měla v dnešní době příprava na manželství vypadat, vyjádřil prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kadinál Robert Sarah:

Sarah chce, aby manželskí katechéti začínali na pevnej pôde prirodzeného zákona: komplementarita muža a ženy, účel ľudskej prirodzenosti. Moderné páry žiadajúce o manželstvo si často so sebou prinášajú postoje, na ktorých treba vlastne vykonať exorcizmus. Preto je potrebné upriamiť ich pozornosť na veci, ktoré sú populárnej kultúre cudzie: odriekanie a sebaobetovanie. Každá neochota pozrieť sa hneď na začiatku ťažkej pravde priamo do očí povedie neskôr ku katastrofe. Málokto si asi myslí, že by mala byť manželská príprava nepríjemným zážitkom, no možno to tak musí byť. Čas hýčkania je dávno preč. Málokto si asi myslí, že by sa manželská príprava mala sústrediť na obrátenie, no mala by sa. Neverectvo musí prestať. Podľa Saraha autentická príprava na manželstvo musí prejsť cez všetky fázy: uzdravenie ľudskej lásky, obrátenie sa k autentickej manželskej láske, otvorenosť voči modlitbe a Božej milosti, úmysel prijať sviatosť, ktorá bude skutočným prostriedkom spásy a svätosti. Musí sa snažiť pripraviť budúcich manželov čo najlepšie, neuspokojiť sa len s minimom nevyhnutným pre platnosť manželstva. (Zdroj: Konzervatívny denník Postoj)

Myslím, že především pro kněze přichází doba rozlišování. Musí rozlišit, zda ti, kteří je přicházejí žádat o církevní svatbu, jsou k jejímu uzavření způsobilí. Katolický křesťan je na jedné straně povinen uzavřít sňatek v kostele. Na druhé straně papež František jednou kdesi prohlásil, že podle jeho názoru je 50 % všech sňatků uzavřených v kostele neplatných, protože je uzavírají pokřtění pohané. Řešením je kvalitnější příprava na manželství, kde nebude přítomen pouze kněz, ale též manželské páry. To není žádná novinka. Už se to mnohde děje. Ale nestačí to. Dalším krokem by měla být individuální práce se snoubeneckými páry, aby se poznalo, jak je na tom jejich víra, jak intenzivně žijí, či nežijí, s církví. Papež František říká, že v případě, kdy kněz dojde k závěru, že pár není na církevní svatbu zralý, by měl mít odvahu navrhnout odklad církevní svatby a nabídnout snoubencům pomoc v osvojování života podle víry. On sám to tak prý dělal. Další věcí je nebát se prodloužit přípravu třeba na půl roku nebo i na celý rok, bude-li to situace vyžadovat. Velice důležité je rovněž doprovázení manželských párů v průběhu jejich manželského a rodinného života.

Jak je vidět, očekává se, že příprava na manželství nabude klíčového významu. Je to tak dobře. Bude-li kvalitní příprava a následné kvalitní doprovázení manželských párů, bude se pak moci snáze aplikovat požadavek milosrdenství, po němž se dnes tak vehementně volá téměř ze všech stran. Nesmí to však být milosrdenství laciné, bezbřehé, ohýbající pravidla daná samotným Ježíšem. Rozlišování mezi objektivní povahou hříchu a polehčujícími okolnostmi, které mohou snižovat hříšníkovu odpovědnost, patří mezi tradiční a pevně zakotvené principy katolické morální teologie. V oblasti rozvedených a znovusezdaných dosud aplikovány nebyly. Je na papeži Františkovi, aby rozhodl, zda by se měly použít, a jestliže ano, tak jakým způsobem.