Fenomén poutních míst

Křesťanská poutní místa stojí u kořenů naší evropské a národní kultury. Německý spolkový kancléř a spoluzakladatel Evropské unie Konrad Adenauer řekl, že jsou hlavními městy světa, na nichž se rozhoduje o jeho osudu.

Už si ani neuvědomujeme, kolik křesťanských reálií nás v každodenním životě obklopuje. Chodíme kolem nich denně, už je ani nevnímáme. Už možná ani nevíme, za co všechno jim vděčíme, co všechno z nich vychází. Stále ještě jsou součástí našeho života. Máme propracovaný sociální a zdravotnický systém, nosíme jména světců, slavíme křesťanské svátky... Součástí našeho života je rovněž turistika, jejíž předchůdkyní jsou poutě a putování.

Myslím, že každý člověk má nějaké své oblíbené místo, kam se rád vrací a kde je mu dobře. Místo spojené s naprosto jedinečnými osobními nebo rodinnými vzpomínkami. Místo, kde zažil něco moc hezkého a důležitého pro svůj život. Takové místo míváme uloženo ve své paměti, ve svém srdci a podle možností se na něj rádi vracíme.

Také církev má takováto místa, která jsou spojena se zvláštními událostmi a zkušeností víry. Jde o místa, která jsou spojena se životem nějakého významného světce, na nichž byl někdo uzdraven, nebo která si připomínáme v souvislosti setkání lidí s Bohem, Pannou Marií či nějakým světcem. Takovým místům říkáme poutní.

Také v naší zemi máme taková místa. Každé z nich má svůj příběh, své dějiny a rovněž svoji současnost. Jsou pro nás důležitá, protože se na nich zvláštním způsobem spojuje nebe se zemí.

Navštěvovaly je generace našich předků a také my je máme možnost navštěvovat. Bývá na nich obraz nebo socha, připomínající příběh, který se na onom místě kdysi udál, a díky kterému sem lidé začali putovat. Když se lidé před tímto obrazem či soškou pomodlili, Bůh jim nějakým způsobem pomohl v jejich obtížné situaci. Proto se těmto soškám či obrazům říká milostné (od slova milost).

Poutní místa jsou pro nás důležitá, protože díky nim a jejich příběhům si můžeme připomínat, jak Bůh zasahuje do životů jednotlivců, ale též celých národů. Jsou součástí naší víry.

Každé poutní místo má své zasvěcení. To znamená, že je svěřeno do ochrany někoho, koho si na onom místě zvláštním způsobem připomínáme, a za kým putujeme, abychom se mu svěřili do ochrany, popř. si od něho něco vyprosili nebo poděkovali.

Na nejvíce poutních místech si připomínáme Pannu Marii. Mariánská poutní místa jsou opravdu po celém světě nejvíce rozšířena. Je to proto, že Panna Maria je Boží Matkou a jako taková je i matkou naší. Když putujeme na nějaké mariánské poutní místo, putujeme k naší společné Matce. Ona je ta, která nás nejjistěji dovede ke svému Synu Ježíši.

Naše země je přímo poseta mariánskými poutními místy: Staré Brno, Vranov u Brna, Sloup, Křtiny, Žarošice, Svatý Hostýn, Svatý Kopeček u Olomouce, Králíky, Svatá Hora u Příbrami, Klokoty. Ve světě jsou asi nejznámější Lurdy, Fatima a nyní i Medžugorje.

Ovšem nejsou pouze mariánská poutní místa. Jsou i poutní místa zasvěcená světcům. U nás je takovým poutním místem Zelená hora u Žďáru nad Sázavou. Tamní poutní kostel je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě stojí poutní kaple Božího milosrdenství, která byla postavena v tomto století. Je důkazem, že poutní tradice v naší zemi je stále živá. Ve světě mezi tato poutní místa patří např. Assisi, z něhož pocházel sv. František, Toulouse, v němž založil svůj řád sv. Dominik, Řím, kde působil sv. apoštol Petr a Santiago de Compostela, do kterého převezli ostatky sv. apoštola Jakuba.

V naší zemi máme také dvě poutní místa, kde se spojuje mariánská úcta s úctou k některému světci či světcům: ve Staré Boleslavi s úctou ke sv. Václavovi a na Velehradě ke sv. Cyrilu a Metoději. Ve Staré Boleslavi se uchovává Palladium země české. Je to reliéf Bohorodičky, který podle tradice dostala sv. Ludmila při křtu darem od sv. Metoděje. Po její smrti ho nosil na hrudi svatý Václav. Stará Boleslav je našim národním poutním místem jako např. Čenstochová v Polsku. Stojí na počátku naší státnosti. Naproti tomu Velehrad je kolébkou křesťanské víry a kultury v naší zemi. Tak jsou obě tato poutní místa vzájemně propojena svým poselstvím a symbolikou. Od nich se odvíjí identita našeho národa.