Zoufalý čin zoufalého občana

Po přečtení článků, příspěvků i reportáží týkajících se demonstrativního "atentátu" na hlavu státu, je mi smutno. Ze všech stran se rozebírá osobnost střelce, jeho inteligence, neschopnost tělesné stráže, narůstající agrese ve společnosti,...  

Jediné co v komentářích postrádám, je zamyšlení nad osobní odpovědností politiků na této situaci. To, že po nich lidé háží vajíčka, přimalovávají jim tykadla a v poslední době po nich střílejí z dětských pistolek, si vykládají jako akce narušených jedinců, kteří se patrně z blahobytu v České republice pomátli na rozumu.

Politici si vůbec nepřipouští, že jsou ale fatálně odtrženi od reality života lidí a státu, jehož jsou reprezentanty. Nejezdí hromadnou dopravou, na svět se dívají skrze kouřová skla svých aut, pro nákup si pošlou, děti ze soukromé školy vyzvedne řidič. Mezi svůj lid sestoupí povinně 1x za x-let, když se ucházejí o jejich hlasy ve volbách, aby jim ti psychicky narušení jedinci dali svůj hlas.

K jejich velikému překvapení zjišťují, že lidem nejsou milováni, ale co? Těch pár týdnů to vydržíme, ochranka a policie nás ochrání a další volební období z nás budou zase Bozi.

Nejeden politik přiznal, že by nevyšel s průměrným platem. Drtivá většina obyvatel ČR nedosáhne ani na ten a vyjít musí. Nedomnívám se, že je správné, aby si středoškolský učitel musel hledat druhé zaměstnání, protože chce uživit svou rodinu. Drtivá většina "obyčejných lidí" nemá k dispozici služební vůz, řidiče a vždy plnou nádrž.

Jestli jediným výsledkem střelby na prezidenta bude exemplární potrestání střelce, demise velitele prezidentovy osobní stráže a zlepšení ochrany hlavy státu, něco je špatně a agrese bude stoupat dál.

Vlastně ještě jedno opatření očekávám. Úpravu zákonných podob protestů občanů proti své vládě.

Autor: Petr Berka, http://www.mracti.cz