Zlaté smlouvy = černé svědomí, které nikoho netrápí

Není větší radosti, než podepsat výhodnou smlouvu. To potvrdí každý, kdo smlouvy vytváří, podepisuje a je na jejich plnění zainteresovaný. Vše je v pořádku, pokud se jedná o smlouvu výhodnou pro obě smluvní strany. Pokud je smlouva jednostranně výhodná, jedná se o podvod.

Tohle platí (někdy) v soukromém sektoru. Tam jsou strany jasně vymezeny a každá hájí své zájmy. Jiná situace nastává v tom veřejném. Najednou se ze smluvních stran mohou stát spojenci, kteří mají stejný cíl. Podojit rozpočet a to tak, aby na první pohled bylo všechno v pořádku. Nebo to alespoň tolik nebilo do očí. Takové smlouvy pak mají mnoho strnek, na kterých se domlouvá kde co a to podstatné se schová do omáčky. Člověk se až diví, co papír snese. A také žaludky odpovědných, tedy pardon, podepsaných úředníků.

Státní a veřejné zakázky lze rozdělit na několik skupin. První skupina: zbytečné. Někdo si vymyslí naprosto nesmyslný projekt, odůvodní ho, prosadí a nechá profinancovat. Příkladem může být třeba známá cyklostezka ve Vysočanech, tři kilometry za 140 milionů. Další skupinou jsou zakázky předražené, kam patří prakticky všechny státní a veřejné zakázky. Příklady jistě najdete ve svém okolí na každém kroku. Přechody pro chodce, dětská hřiště a další. U těchto dvou příkladů je navíc zajímavé, že počet dodavatelů se limitně blíží jednomu a ten si ceny určuje podle svého. A stát platí a platí, protože z cizího krev neteče. Další skupiny obsahují zakázky potřebné a předražené. Hypoteticky existuje i skupina zakázek potřebných a nepředražených.

Velké nebezpečí spatřuji ve velmi propracovaných smlouvách, které jsou postaveny tak, aby hájily dodavatele za každých okolností. Těžko uvěřit, že je sepisoval někdo tak hloupý, aby si neuvědomil nevýhodnost pro stát (obec). Spíše to vypadá na spolupráci všehoschopných zástupců a ochotných dodavatelů. Důkazů máme opět mnoho, od nejrůznějších arbitráží, po dlouholeté soudy, které nikoho neodsoudily. Nemohu se ubránit podobnému pocitu při čtení smlouvy na stránkách Nové Palmovky. Má spoustu stran, mnohé částky jsou umělecky vymazány, chybí tam přílohy a hlavně podklady, na základě kterých byla sepsána a vyčíslena. Narychlo a bez vědomí občanů, přestože je projekt velkým zářezem do obecní kasy Prahy 8.

Pokud je všechno v naprostém pořádku, pak nechápu, proč neproběhlo obecní referendum k této otázce. Báli se odpovědní, že by to snad neprošlo? Nyní (po dvou letech) musí aktivisté rozesílat sofistikované dotazníky, kde se mohou občané Prahy 8 vyjádřit k tomuto tématu. Na třetí straně tohoto dokumentu si opoziční zastupitel Prahy 8 stěžuje, že není možné platnou smlouvu ukončit bez velké finanční náhrady (až do výše plného plnění, tedy cca 1,2 mld Kč). Myslím, že by tato smlouva (a další) měla putovat k nezávislému soudu, který by ji zneplatnil jako nevyváženou a poškozující jednu stranu. Případně by jako povinného v případném vyrovnání určil konkrétní osobu (kolektiv) a ne všechny občany Prahy 8.

Petr Hroch Binder