Zastavit STÁT!

Nejedná se o pořadové cvičení, ale ani o výzvu, abychom zastavili stát v dalším devastování. A kdo je ten stát? Amorfní skupina blíže neurčených úředníků, kteří si hrají na polobohy, když nakládají s veřejnými financemi? Nebo snad spolek chorých mozků, které namísto služby se omezují na vlastní výhody? Těžko říci. V každém případě se jedná o autopovel.

Někdy je prostě třeba se zastavit a rozhlédnout se. Zapnout svůj mozek, ideálně selský a podívat se na složité propletence pohledem malého dítěte, které nemá zábrany. Které nemá stranickou příslušnost a povinnosti. Ve chvíli, kdy člověk uhání nadzvukovou rychlostí, nemá šanci se pořádně zamyslet. Ztrácí periferní vidění a nakonec i sebereflexi. Proto se i já nyní zastavím a přestanu na nějaký čas přispívat do tohoto blogu. Částečně proto, že je to v tuto chvíli zbytečné. Částečně proto, že se chci rozhlédnout. Částečně proto, že už jsem napsal všechno, co jsem do této doby chtěl. Všechno další je už mimo virtuální svět internetu.

Děkuji všem, kteří četli „hroší“ příspěvky, i těm, kteří „karmili“. Přiznávám, z každého hlasu mám vždy velkou radost, byť si za to chleba nekoupím. Děkuji i více či méně skrytým diskutérům. Některým sice nemám za co, ale to nevadí.

Nyní mne čeká příliš mnoho jiné práce, životní změna a další podstatnosti. Musím se tak trochu zakuklit, abych se po nějakém čase opět objevil. Možná budu poněkud jiný, ale věřím, že mne poznáte. Do té doby mi prosím alespoň držte palce, ať vyjde všechno, co vyjít má. Třeba to bude i ve váš prospěch. Nashledanou.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch