Kompenzace, dotace, granty. Velké peníze. Zní to dobře. Máme na to nárok, děláme přece dobré věci. Potřebujeme ale víc, všechno přece zdražuje. On to někdo zaplatí.
Zrušili jsme regulační poplatky u lékaře. Jsme borci a plníme sliby. Zároveň ale budeme kompenzovat výpadek, protože jinak by lékárny nepřežily. Jinými slovy, regulační poplatek zaplatí i ten, kdo k lékaři a do lékárny ani nepáchne. Jak sociální, jak spravedlivé.
Hromadná doprava zadarmo. Jak velkorysé. Řidiči nebudou dostávat plat? Těžko. On t někdo zaplatí. Ten někdo budeme opět všichni. Ti, co jezdí hromadnou dopravou i ti, co chodí pěšky. Jak sociální, jak spravedlivé.
Díky sankcím Rusku máme přebytek potravin. Těch domácích i zahraničních. Co se neprodá, vyhodí se nebo zaoře, případně nechá shnít. Vždyť dotace jsme již dostali a tak nás ani nezajímá, co s potravinami bude. Není přece možné je použít v sociálních zařízeních, protože stát by přišel o daně. A to se nám nevyplatí. Jak sociální, jak spravedlivé.
Znovu a znovu budeme sledovat rozdělování peněz v rámci „potřebných“ projektů na podporu nepřizpůsobivých, narkomanů, menšin a dalších vychytralých. On ty peníze někdo vydělá, aby je mohl odevzdat ve formě daní. Je paradoxní, že právě tyhle lidi nikdo nepodporuje a nemotivuje. Pracuj, vydělávej, plať a mlč. My přece nejlépe víme, jak naložit s veřejnými penězi. Vždyť jsme byli demokraticky zvoleni. Ty jen plať a mlč.
Petr Hroch Binder
