V zajetí hvězd

Hvězdy. Magické, tajuplné, zhýralé, barevné, vzdálené, okouzlující, symbolické, diskutabilní, fanatické. Prostě hvězdy.

Když řeknu hvězda, každému se něco vybaví. To je normální, mohl bych říct třeba vidlička a každý uvidí tu svou. Hvězdy jsou ale přece jen jiné. Provází nás od narození (Ježíšek by mohl vyprávět), přes dospívání (prodaný náklad Bravíčka je 65 tisíc), k dospělosti (měli jsme tu miliony komunistů). Hvězdy jsou všude, kam se podíváme. Hvězdy trojcípé, na medvědech. Čtyřcípé hvězdy nabádají děti, aby už šly spát a zároveň v nich podporují chuť na čokoládu. Politika západu i východu je protkána hvězdami s pěti cípy. Někdy jsou socialisticky naducané z nadmíry pohodlí, jindy kapitalisticky přímočaré, až ostře řezané. O Davidově šesticípé hvězdě by se dala napsat celá knížka (možná už to někdo někdy udělal). Prostě čím více cípů, tím více symbolů, že pane Šternberku.

Hvězdami jsme ovlivňováni, mnoho z nás si čte v horoskopech a ztotožňuje se s nimi. Hvězdami jsme ovlivňováni v médiích, posíláme miliony textovek, aby se ten náš oblíbenec stal hvězdou. A pak se nestačíme divit, jak rychle získá hvězdné manýry. Někteří zarytí romantici stále ještě zvedají hlavu ke hvězdnaté obloze (ovšem pokud jim v tom nebrání inverze či světelný smog) a kochají se miliardami hvězd. Některé z nich už dávno zhasly, ale my je stále vidíme. Přejeme si, když padá hvězda. Máme hvězdnou pěchotu i reportéra, hvězdný prach a bránu. Symbolem našeho narození je hvězdička. Během života ztrácíme iluze, hvězdička se obrušuje, ztrácí cípy, až se z ní stane křížek. A člověk se opět vydá na další cestu. Mezi hvězdy.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch a bubuchlap