Ráno jsem přišel ke knihovně a nestačil se divit. Všude se válely kusy stránek, knihovna byla poloprázdná a pod knihovnou kaluž tiskařské černi. Bylo zřejmé, že tu došlo k tragédii.
Okamžitě jsem zahájil vyšetřování, kdo může za tento hrůzný stav. Postupně jsem bral jednotlivé knihy a podroboval je intenzivnímu výslechu. Tvrdé desky pod mým tlakem postupně měkly. Některé, zejména romantické tituly se rozplakaly, až se jim stránky zkroutily. Slovníky odpovídaly heslovitě, právnická literatura nebyla k zastavení. Dětské knihy mi pěkně vykreslily situaci. Jen básnické sbírky mi poněkud komplikovaly vyšetřování. Jejich lyrika mne odváděla od podstaty.
Po dvouhodinovém úmorném výslechu, mám poměrně rozsáhlou knihovnu, bylo jasné, kdo za celý incident může. Pod stromečkem se mi totiž sešlo hned několik knih. O templářích, o prorocích, o světcích. Ale také dvě kuchařky. Jedna od Romana Vaňka a druhá od Láďi Hrušky. Umístil jsem je vedle sebe do sekce kuchařek, což jsem ovšem dělat neměl. Chvilku se na sebe jen tak dívaly a pak se začaly pošťuchovat. Hruškova se vychloubala, že je oblíbenější a zábavnější. Vaňkova ji nejprve přehlížela a bavila se s Pohlreichovou o použití lanýžů v gastronomii, čemuž Hruškova vůbec nerozuměla a brala to jako povyšování. Teprve v okamžiku, kdy Hruškova vytáhla kuřecí kůžičky, se ostatním kuchařkám zvedl obsah a vrhly se společně na nebožačku. A začal knihovnický lynč.
Dnes mě čeká tvrdá práce. Musím přerovnat knihovnu, aby nebyl Korán vedle Bible.
Petr Hroch Binder
