Teď jsi hrdina, co?

Na začátku se mnohdy nepozná, jestli to, co děláme, je správné. Pouze tušíme. Po boji se pak sami povyšujeme do generálských hodností a tvrdíme, jak jsme to od počátku věděli. Houby s octem!

Na začátku jsme byli vykopnuti z Ráje. Tím nemyslím restaurační zařízení pod vedením erudovaných manažerů. Prostě jsme si kousli do jablka a hned nás vyhodili. Od té doby se potloukáme po Zemi a chováme se zajímavě. Učíme se, co je správné, abychom později, až budeme dospělí, mohli na všechno zapomenout. Hledáme modly, které pak pomlouváme. Snažíme se žít zdravě nakupováním biopotravin a hodinami strávenými v posilovnách. Uprostřed čmoudu a stresu. Snažíme se vydělat co nejvíce peněz, abychom si mohli dopřát. Pak máme bolení hlavy a žaludku. Nadáváme na společnost, ve které se plahočíme a ani nás nenapadne ji změnit. Třeba jen o krůček. O malý dílek. O sebe sama.

Víme, co je dobře, vždyť nás to naučili. Ve škole, doma. Nemá se krást a podvádět. Vraždit se nemá. Je nám jasné, že pokud někdo lže, krade a nebo zabíjí, bude potrestán. Vlastně s tím do toho dotyčný jde. Že bude potrestán. Až se na něho přijde nebo až se sám přizná. A ouha. On si myslí, že se na něho nepřijde. Trestuhodný omyl. Chybná hláška na začátku každého zločinu. Na každého se přijde. Dříve nebo později. A pak přijde trest.

V jedné oblasti lidského konání to (zatím) nefunguje. V politice. Tam se sice na nepoctivce sice přijde, ale trest následuje jen málokdy. Podivná anomálie. Není náhodou čas s tím už něco udělat? Kdo to má napravit? Občan neustálým sepisováním petic, na které odpovědní zdvořile odpovídají, že si jsou vědomi neutěšeného stavu a že na tom pracují. Nebo snad se něco změní po dalších volbách? Já vím, to byla řečnická otázka. Musí to změnit ti, kteří právě třímají otěže. Odpovědnost padá na hlavu vlády, obou komor Parlamentu, Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších. Celkem se jedná o několik stovek spoluobčanů, kteří jsou placeni z veřejných peněz a jejich práce musí být ve prospěch České republiky a jejích občanů.

Co je třeba udělat pro to, aby těchto několik stovek státních zaměstnanců konečně začalo dělat to, co mají. Aby byl státní rozpočet nejhůře vyrovnaný, aby existovala konkrétní odpovědnost za konkrétní činy, aby tok veřejných financí a veřejné zakázky byly transparentní? Musíme donutit elitu národa k tomu, aby pro nás konečně pracovali. Je nás mnohem více, než jich. Musí skončit rozkrádání České republiky.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch