Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Vždyť ta řeka také není stejná. Jsme součástí EU, NATO a dalších organizací, o kterých se nám v roce 1989 ani nezdálo. Přesto mám pocit, že po čtvrt století by si naše země zasloužila reparát ze Sametové revoluce. Dokážeme to?
Schválně píši reparát, protože napoprvé se nám to jaksi nepovedlo. Nevím, jak vy, ale já si opravdu představoval cosi jiného, než zadluženou státní kasu, zdecimované zdravotnictví i pacienty, neakceschopnou armádu, nekulturní kulturu, asociální věci sociální. Vládu, která už byla všude, ale o zemi, které vládne, neví prakticky nic. Poslance, kteří se shodnou jen na přestávce. Zákonodárce, kteří schválí devastační zákony pro vlastní občany. Prezidenty, kteří umějí dávat amnestie, vyznamenání a rozhovory, ale o reprezentaci země se jim ani nesnilo.
Opravdu jsem si jako mladý dorostenec myslel, že ti dospělí, kteří se derou k veslu, vědí, co dělají a že to s naší zemí myslí dobře. To dobře znamenalo, že rozházeli jmění státu do soukromých rukou. Do rukou, které chtěly pouze pohádkově zbohatnout, ale zapomněly na odpovědnost vůči lidem, které si pořídily spolu se zakoupenými společnostmi. To, že to bylo na nikdy nesplacené úvěry, ponechávám stranou. Státní rozpočet nám nabobtnal několikanásobně, stejně tak i státní správa. Zanedlouho pracující neufinancují takový moloch, který má stále větší potřeby. Nevadí, jen se zvětší dluh. Však on to někdo zaplatí. Hlavně, že ti, kteří o tom rozhodují, nemají za výsledek svých rozhodnutí žádnou odpovědnost. Oni totiž rozhodují o miliardách a od toho má být odvozen i jejich příjem. To, že jsou miliardy červené, jim samozřejmě nevadí.
Je čas na reparát ze Sametové revoluce. Najdou se zde ještě jedinci, kterým nejde jen o dobře placené funkce, výhody elity a imunitu? Najde se tu dostatek lidí, kterým současný stav vadí, jako mně a chtějí s tím skončit? Nebo už jsou všichni uvězněni v poutech konzumu, případně korupce. Zabetonováni přesvědčením, že to nikdy nebylo lepší a že spravedlnost je jen v románech. Opravdu jsme takoví slaboši a necháme si líbit úplně všechno od lidí, kteří by za normálních okolností v lepším případě šéfovali malé kanceláři. V tom horším by byli nezaměstnaní či dokonce v base.
Petr Hroch Binder
