Jíme proto, abychom žili. Žijeme proto, abychom uživili všechny okolo. Máme rádi kůže, separát, paznehty, posypovou sůl a éčka. Chceme to nejlevnější, hlavně, ať je toho hodně.
Pestrá strava je základ spokojeného života. A pak několik dalších potřebností. Potřebujeme živiny, vitamíny, bílkoviny, cukry i tuky, stopové prvky, tekutiny. Potravináři potřebují naše peníze. Mají silného spojence. Chemiky. Zadání je jasné. Musí to vypadat pěkně (alespoň v krámě), musí toho být hodně a musí to být levné. Lidé si pak koupí cokoliv, případně to podpoříme nějakou chytrou reklamou.
Supermarkety se postupně mění v čítárny, kdy kupující luští složení výrobku drobným písmem a hledají, co budou konzumovat. Kde jsou časy „prifarbené a aromatizované“. Kde jsou časy oborových norem. Kde jsou časy bez kuřecího separátu, se kterým se tak krásně plní objem.
Argumentem výrobců těchto chemických sloučenin je poptávka po levných potravinách. Prý to všeobecně chceme. Prý to vyhledáváme a potřebujeme. Prý chceme slepované maso, deriváty kůže v pečivu, desítky různě škodlivých éček. Asi ano, když to pořád kupujeme a konzumujeme. Ono to pěkně hraje do karet farmaceutickému průmyslu. Jíme proto, abychom žili. Kvalitu toho života už tolik neřešíme.
Petr Hroch Binder
