Co mají společného tyto pojmy? Jsou to cizí slova, která zdomácněla. Každé z nich by mělo lidem pomáhat a přesto mnoho lidí si z nich udělalo velmi dobrý byznys a prvotní smysl tak zcela pokřivilo.
Všechny jsou ženského rodu. Všechny mají sloužit, první občanům a státu, druhá trpícím a potřebným a třetí nemocným. Všechny mají sloužit a pomáhat, přesto v reálném světě to vypadá poněkud jinak. Politika se nám smrskla na boj o moc a výhody. Charitou se maskují různí vykukové, kteří si chtějí přilepšit a v medicíně mají hlavní slovo výrobci léčiv. Je s podivem, kolik máme politických stran a hnutí, kolik nadací a charitativních organizací a kolik zdravotních pojišťoven. Proč asi?
Každé jednotlivé zneužití těchto ušlechtilých služeb, je plivnutím do obličeje slušnému člověku a mělo by být tvrdě trestáno. Jak musí být zdecimovaná společnost, když umožní, aby se jednotlivá selhání stala normou. Když donekonečna omlouvá podvody a lži. Jak se cítí ten, kdo stále ve volbách podporuje neschopné politiky? Jaké pocity má ten, kdo si stále kupuje plyšáky na parkovištích od brigádníků a nestará se, kam jeho peníze putují? Jak se cítí lékaři, kteří předepisují ty „správné“ léky a jak pojišťovny, které chtějí určovat kolik bude lůžek?
A přitom řešení je poměrně jednoduché. Začít musíme u sebe. Odmítnutím špatných služeb. Odmítnutím špatných politiků. Nepřispíváním těm, kteří dělají charitu jako obchod. Používáním zdravého rozumu. Dost možná za nějaký čas přestaneme potřebovat drahé léky na nemoci, které se nám vyhnou samy. Stoupne nám sebevědomí a nenecháme si všechno líbit. Jako národ.
Ovšem, dokud se budeme srovnávat s horšími a tvrdit, že se s tím nedá nic dělat, nezbývá než rezignovat na silný a hrdý národ. Potom musíme trpět pod neschopnými politiky, přispívat na prapodivné projekty a nechat se ponižovat zdravotními pojišťovnami a nenažranými výrobci léků.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
