Sháníme padesát tisíc podpisů. Pro našeho kandidáta na příštího prezidenta. Ale netlačte se, času je dost, na každého se dostane.
Takhle pravděpodobně musí klidnit Jana Bobošíková své příznivce a jistě není sama. I Tomio má problémy ukočírovat nedočkavé sympatizanty, kteří buší pěstičkami a chtějí být první na podpisovém archu. Na sociálních sítích se nechávají slyšet i neoficiální kandidáti, že by do toho šli. Třeba Honza Musil. A podporu má. Pravda, někomu vadí, že nebude první dáma, ale to je vedlejší.
Radek John se již nechal slyšet, že by bylo dobré vyhlásit finanční limit na prezidentskou kampaň. Asi se bojí, že Fischer rozbije Evropské prasátko a nebo Zeman přestane pít bylinný nápoj a za ušetřené peníze z důchodu převálcuje kandidáta VV. Líbí se mi i fakt, že zavedení limitu na volby do Poslanecké sněmovny by vedly ke zlatokopectví a proto bude lepší ho nezavádět a dál dojit státní rozpočet.
No, máme se na co těšit. Na mnoho originálních kampaní, originálních osobností. A to všechno jen proto, aby se jeden člověk usadil na pár let na Pražském hradu, mohl udílet milosti, navštěvovat přátele v zahraničí, komentovat politiku s dostatečným odstupem a vyměňovat zastaralý nábytek. Ještě, že máme alespoň na prezidentské standartě „Pravda vítězí“. Snad to zákonodárci nezmění, když už se pustili do své imunity, přímé volby prezidenta a ohlašovací povinnosti na každou zakoupenou láhev vína.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
