Parlament je v krizi, stejně jako zbytek společnosti. Hodiny se hádá o kosmetických vadách některých zákonů. Ovšem existují výjimky, kdy panuje shoda napříč Sněmovnou. Jmenuje se prachy.
Jsem nadšený, když se dokáže Sněmovna na něčem dohodnout. Dokonce napříč různobarevným spektrem. Mé nadšení ochládá, když zjistím, že se jedná o peníze pro samotné poslance, kteří se potácí nad propastí chudoby. Navíc jejich společenskému statusu odpovídají úplně jiné peníze. Zejména pokud si uvědomíme, že rozhodují o miliardách. Teď jsem ledabyle citoval několik politiků.
Musíme si uvědomit, že jsme si je tam zvolili. Jsou to naši zástupci a mají čtyři roky na to, aby zabezpečili sebe, své rodiny, příbuzné, milenky, milence, dobré známé a zákulisní hráče, co jim pomáhají. Co na tom, že rozhodují o našich miliardách a ještě blbě. Když se zeptáte každého jednotlivého poslance, zda četl ten který návrh zákona, o kterém hlasoval, odpovědi budou zejména vyhýbavé. Zákon o státním rozpočtu není výjimkou. Navíc poslanci vůbec netuší, co se s penězi v jednotlivých kapitolách děje a proč právě tento resort má takový rozpočet.
Oni rozhodují o miliardách. Blbě a nebezpečně. Přesto tento argument použijí při obhajobě valorizace jejich poslanecké almužny. Upřímně si dokáži představit, že budou mít platy srovnatelné s vrcholovými manažery ve státních firmách. Ovšem pouze pokud budou naši zástupci pracovat ve prospěch slušných občanů a této země. Do té doby je každá odměna poslance nemravná.
Petr Hroch Binder
