Máte problém kterou stranu volit ve volbách? Nemůžete si vybrat? Máte pocit, že se nové zajímavé strany po nějaké době pokazí? Ano, české politické strany a hnutí likviduje vážná nemoc, zvaná „Vománkové syndrom“. Někdy může být i smrtelná.
Není to tak, že by politika zkazila slušné lidi. Je to tak, že slušní lidé politiku opustí, jsou vytlačeni a zůstávají tam jen ti druzí, kteří do politiky nepatří. A strany se kazí.
Jaký je průběh této zákeřné choroby? Vznikne nové politické hnutí, které si vetkne do štítu heslo: „Boj proti korupci.“ Něco takového podpoří každý.
Do hnutí vstupuje mnoho lidí. V podstatě se dělí na 2 skupiny, lidé s vizí a lidé jen s jedním zájmem. Lidé s vizí chtějí něco zlepšit, třeba zdravotnictví či školství. Nebo chtějí jen pomoci dobré věci. Mají nadšení a chuť do práce. Jsou ochotni tomu obětovat svůj čas a energii.
Ale mezi nimi je i paní Vománková. Ta má jen jednu vizi, samu sebe. Chce zlepšit stav svého konta. A pro tuto vizi je ochotna obětovat kohokoliv a cokoliv, kromě sebe.
Paní Vománková není příliš inteligentní, ale dobře ví, že je pro ni smrtelně nebezpečný každý, kdo je inteligentnější, než ona sama. A takových lidí je třeba se zbavit. Pletichy, intriky, zákulisní machinace a lži, to jsou její nástroje. Paní Vománková nemá žádné zvláštní vzdělání, seznam jejích odborných publikací, patentů, knih, uměleckých děl, projektů atd. je nulový. Ale musí se zbavit každého, jehož seznam je nenulový. Musí se zbavit každého, kdo v životě něco dokázal. Protože ona nedokázala nic.
Jejími příznivci jsou naopak ti, kteří jsou ještě méně inteligentní, než ona sama. Tito lidé dobře ví, že se sami v konkurenci těch lepších neprosadí. Ale s paní Vománkovou mají šanci. Ona jim naslibuje modré z nebe, obvykle ve formě poslaneckého mandátu či pozice radního apod. S každým mluví zvlášť a mají to jako své tajemství. Kdyby se to všechno zveřejnilo, byl by to velký průšvih, protože by se ukázalo, že jsou to jen plané sliby.
Jak to celé funguje si můžeme ukázat na příkladu hypotetické komise pro stavbu nové radnice. Do komise byli jmenování 3 slovutní architekti a 2 nenápadní pánové, kteří nejsou odborníky, ale mají jiný zájem. Jeden architekt prosazuje stavbu bílé radnice, druhý žluté radnice a třetí zelené radnice. Očekávali bychom, že 3 architekti 2 neodborníky snadno přehlasují a výsledkem bude naprosto úžasná bílo-žluto-zelená radnice, syntéza toho nejlepšího ze 3 návrhů. Ale výsledek bude zcela jiný. Jednání jsou složitá a v řadě dílčích hlasování je postupně eliminován jeden architekt za druhým, díky šikovné zákulisní politice. Neodborníci si jsou vědomi toho, že vedle odborníků se neprosadí a tak je postupně vytlačují. Architekti zjišťují, že nemají prostor své vize prosadit, a postupně komisi opouštějí. Ne každý má žaludek na zákulisní machinace a ne každý je ochoten se pustit do boje. Vždyť tam šli s tím, že jim jde o věc a ne o něco jiného.
Výsledkem je ošklivá šedivá radnice. Je špatně postavená, ale zato je několikanásobně dražší, než původní návrh. V komisi zbyli jen ti 2 pánové, kteří sice nerozumějí architektuře, ale mají své jiné zájmy. Vyhrál ten dodavatel, který nabídl nejvíce, bez ohledu na architektonické kvality. A když chtějí ti 2 pánové, musí se správně zainteresovat i ti další na cestě, kudy zájem obou pánů poteče. A cena radnice roste.
Takových procesů probíhá celá řada a zůstávají jen ti s jiným zájmem, kteří se spojují. Vždyť mají jen jeden zájem. Využívají se různé „velrybářské techniky“, pletichy, zákulisní machinace a kupují se hlasy při důležitých hlasováních. Nakonec jsou všichni odborníci se zájmem o věc eliminováni, zůstávají jen neodborníci, kteří se shodnou na jediném cíli. Voličům sice mohou nějakou dobu předstírat, že jim nějaké vize zbyly, ale dříve či později to praskne a strana se stává nevolitelnou. Jen si vzpomeňte na vývoj naší politické scény, příkladů najdete řadu.
Paní Vománková postupuje, okres, kraj, republika. Spojuje se s dalšími podobnými, vytlačuje a vylučuje každého, kdo je pro ni nebezpečný, tedy inteligentnější a schopnější než ona sama. Až tam nikdo inteligentní nezbude.
Paní Vománková se časem zlikviduje sama. Už přišla z jiné politické strany, kde se znemožnila a kterou musela kvůli pletichám opustit. Ve zmíněném hnutí k tomu také dojde. Bez vizí bude hnutí pro voliče nezajímavé. Čelem k prohraným volbám prohlédnou i ti méně inteligentní a paní Vománkovou vyženou. Ta půjde zas o dům dál škodit nějaké jiné straně.
Ale daleko horší je, že voliči, kteří dali svoji důvěru zmíněnému hnutí a zklamali se, nebudou ochotni v budoucnu podpořit nějakou novou politickou stranu, byť by byla sebelepší. A tak šanci dostanou extrémistické strany. Ty to vyřeší po svém. A bude tu opravdu velký průšvih. Přitom stačilo na začátku tak málo, nedat šanci paní Vománkové.
autor: Milan Press
