Je to stále stejné. Pořád jsme tu my a oni. Neustálý konflikt, kdy oni mají větší moc a možnosti, než my. Stále stojíme proti sobě, místo toho, abychom spolupracovali ku prospěchu nás všech. My a oni.
Kolik energie, peněz a času je stále vynakládáno na souboj. Stojíme proti sobě a očekáváme útok protivníka. Odhadujeme jeho možnosti, sílu a odhodlání. Porovnáváme to se svými možnostmi, s naší silou i odhodláním. Víme, že náš boj je ten správný a proto bojujeme. A co ten druhý? Také bojuje správný boj? Těžko. V tom případě bychom přece nesoupeřili, ale spolupracovali. Někde je zádrhel.
Všichni jsme se narodili nazí, bezbranní a s křikem. Chtěli jsme být v teple, v suchu a nakrmení. S postupem času se naše potřeby a požadavky stupňují. Chceme mít peníze, moc a slávu. Peníze všichni, někteří moc a další slávu. Pro dosažení těchto cílů jsme ochotni udělat mnoho věcí. Někteří dokonce pracují. Někteří podvádí a kradou. Jiní zabíjejí. Dokonce jsou přesvědčeni, že je to tak správně. A nutí ostatní, aby si to také mysleli. Aby jim pomáhali.
Proto jsme my a oni. A ještě dlouho budeme. Budeme stát proti sobě a budeme si nerozumět. Budeme vykřikovat své pravdy. Budeme se navzájem bát. Budeme se kropit vodními děly, střílet, mrzačit a zabíjet. Budeme chtít cizí majetky, výhody, na které nemáme právo. Budeme vychytralí a nenažraní a dokonce si budeme myslet, že je to tak správně. Místo toho, abychom se chovali odpovědně. Jen tak. Protože se dokážeme vcítit do druhých a dokážeme si představit, jak by nám bylo na jejich místě.
Petr Hroch Binder
