Mrazivá pohádka

V dnešním parném dni jsem se rozhodl, že napíšu něco opravdu mrazivého. Původně to měl být kárající příspěvek o nehodovosti na našich silnicích, pak jsem rozpracoval úvahu nad nadržeností, až jsem se dostal k pohádce. Pohádka je útvar, který se líbí téměř každému a navíc mrazivá, ta by mohla pomoci i v neklimatizovaných kancelářích.

Bylo, nebylo. Za několika rovnoběžkami se choulilo malinkaté království. Všechno tam bylo z ledu, protože zima nikdy nekončila. Ledové domy měly ledové tašky na střechách a místo skel v oknech jen ledové tabulky. Bydleli tam samí sněhuláci. Děsně šetřili za vytápění, protože když jim byla zima, jen otevřeli okna a pustili do vymrzlé setnice trochu čerstvého severáku. Ledničky nepotřebovali, protože měli k jídlu jen led a kroupy. V televizi dávali jen mrazivé horory a v rádiu pouštěli jen meluzínu.

Internet tu byl stále zamrzlý, stejně tak i operační systémy. Malí sněhuláci nechodili do školy, protože byly neustále vyhlášené uhelné prázdniny. Místo toho celé dny probruslili na zamrzlých rybnících a prolyžovali na zasněžených pláních. Státní ledová kasa se plnila příjmy z cestovního ruchu a také z vývozu ledových soch. Snad proto nebyly nikdy zmraženy důchody, ani platy státních sněhuláků. Ledový parlament zasedal pravidelně a odpovědně řídil tohle království. Ledový král nemusel uplatňovat své právo veta, ani svou berlu mrazilku, na umravnění neposlušných poslanců.

Jednoho dne přicestoval do ledového království posel z Evropské unie a oznámil, že je globální oteplování. V ledovém království zavládla panika. Kurzy akcií mrazivě klesly, sochy se přestaly vyvážet, zavládla anarchie a chaos. Ledový král spáchal sebevraždu v mikrovlnce a zároveň rozpustil i parlament. Přijely buldozery a nákladní auta a postupně odvezly všechen sníh na mistrovství světa do Liberce. Sněhuláci, kteří tu zbyli, plakali nad tou ztrátou tak dlouho, až sůl z těch slz je rozpustila, jen mrkve po nich zůstaly. Pak přihopkali zajíci a ty mrkve sežrali a zbyly po nich jen bobky.

Tak, milé děti, tady vidíte, že jedna jediná informace může totálně zničit celé království. I kdyby to nakrásně nebyla pravda. A to jen proto, že věříme více cizím ústům, než našim uším, očím a hlavně, srdcím a rozumu.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch