Milý Dopravní podniku

Dneska jsem využil Tvých služeb a musím Ti napsat, protože evidentně to nezvládáš. Chápu, že máš spoustu práce se zadáváním zakázek, počítáním peněz a odměňováním managementu. Ale zamysli se. Jaký je Tvůj hlavní úkol?

Jeli jsme z přáteli z Malostranského náměstí, tramvaj číslo 22 přijela hned a byla celkem prázdná. Super. Přestoupili jsme na Klárově a šli do metra Malostranská. Ouha. Metro jelo za nějakých deset minut. Žádná návaznost spojů. Pak přijela souprava, zcela narvaná lidmi. Úplně našvihaná a školený hlas nás vyzýval, abychom urychlili nástup. Pravděpodobně proto, že hned za deset minut jede další spoj.

Vystoupili jsme na Muzeu a přestoupili na trasu C. To, že jely dva eskalátory dolů a jeden nahoru, je jen taková drobnost. Při pohledu na semafor jsme zjistili, že spoj nám opět ujel. Dalších deset minut čekání. Nutno přiznat, že tentokrát přijela souprava o něco prázdnější a tak se na sebe mačkali pouze zamilovaní a frotéři. Vystupoval jsem na stanici Kobylisy. A co myslíš, milý Dopravní podniku? Tramvaj číslo 3 akorát zavírala dveře a odjížděla v dál. Příští spoj za deset minut.

Čekáním na této trase jsem strávil celkem půl hodiny. Opravdu je to tak těžké, v dnešní době počítačů, nastavit návaznosti spojů přijatelněji? Nebo vám v Dopravním podniku na počítače prostě nezbyly peníze a všechno děláte postaru? Těším se, až mi zase budeš připomínat, abych si nezapomněl koupit roční jízdenku. Milý Dopravní podniku, vykašli se na předražené zakázky, na neschopné politické vedení, na revoluční úpravy v jízdních řádek a linkách a zamysli se, proč tu vlastně jsi. Jsi tu pro své platící cestující, kteří mají zájem na tom, aby se dostali co nejrychleji a důstojně z jednoho bodu do bodu druhého. Nic víc po tobě nechceme. Děkuji.

Petr Binder