Blíží se, jako každý rok. Tuny cukroví, tisíce kaprů, miliony stromků. Úklidové šílení, nákupní šílení, televizní zklamání. Obchodnické těšení, dětské těšení, čekání na příchod.
Miluji Vánoce. Hlavně předvánoční čas, dobu Adventní. Mám rád zasněženou starou Prahu, tma je brzo, bílé vločky se tiše snáší na rozmanité střechy a kličkují mezi kouřícími komíny. Otevřené kostely lákají ke ztišení, vůně kadidla a příchuť tajemství spolu s rozzářeným betlémem, tóny varhan a tiché modlitby. Venku pak veselé koledy, náměstí plná stánků s občerstvením a lidé se slavnostní náladou. Mráz štípe do nosu a kvalitní svařené víno. Pečené kaštany, vůně skořice a hřebíčku. To je Advent, který mám rád.
Balkóny se plní svázanými stromečky, co se těší, až je rodina společně nazdobí. V kuchyni to voní cukrovím a děti pobíhají po celém bytě a roznášejí mouku, cukr a formičky. Kapr se prohání ve vaně a diví se, jak se na něj všichni chodí koukat. Naposledy přijde tatínek a pak už si kapr nepamatuje nic. Na Štědrý den se jdou všichni projít ven. Aby měl Ježíšek čas nadělit dárky pod krásný stromeček. Aby jim pěkně vyhládlo. Děti se těší na dárky, rodiče na pohodu.
Také si to tak užíváte? Tu pohodu a radost z očekávání? Nebo jen podléháte diktátu konzumu, sháníte hromady zbytečných dárků pro rozrůstající se příbuzenstvo. Máte deprese, že nestíháte generální úklid, že neměli Heru a vajíčka v akci. Že jsou kapři zase dražší a stromky křivější. Že se všechno děsně rychle blíží a že to prostě nemůžete stihnout. Že nemáte peníze na dárky a tak si musíte půjčit od té hodné firmy, co znáte z televizních reklam.
Že se těšíte, až bude po Vánocích a konečně si odpočinete? Ale kdeže, pak nás přece čeká Silvestr, Nový rok, Valentýn, MDŽ, Velikonoce, Den matek…
Petr Hroch Binder
