Máme-li stínovou vládu, pak byl Skupa stínoherec

Žijeme v úžasné zemi plné zázraků. Úplná pohádka. Do vlády se dostanou lidé, kteří by měli v lepším případě sedět, splněná přání mocných by nezvládla ani zlatá velryba, miliony tu mizí jako mávnutím kouzelného proutku a občané jsou v Jiříkově vidění.

Spousta pohádek začíná slovy: bylo, nebylo. U nás je to podobné. Bylo a není. Začalo to jednoho podzimního večera, kdy se pár chytrých hlav domluvilo a není náhodou, že to byli vesměs ekonomové, s tehdejší šlechtou a vyměnili si pozice. Starý král byl rád, že už si nemusí hrát na diktátora. Nová elita to vzala od podlahy. Ponechala státní bezpečnosti dost času, aby zničila důležité dokumenty, revolučním způsobem rozmetala státní podniky pomocí kratochvíle zvané privatizace. Lidé zblblí svobodou věřili Koženého desetinásobku a také tomu, že všechny chyby jsou daní demokracii. Ovšem chybami se člověk učí. A tak se chyby množily a zvětšovaly. Státní úředníci se naučili dělit zakázky tak, aby je rozpočet lépe polknul, když už má tak sucho v krku. Najatí rádcové radili, jak to udělat, aby co nejvíce káplo do kapes těch správných lidí. Novináři, ti hlídací psíci demokracie, se spokojili s tučným od parlamentní šunky, přestali štěkat a ulehli do svých pohodlných boudiček s náhubkem.

Lid byl vystavován stále větším omezením, prý v rámci svobody. Kromě vyplňování sčítacích formulářů, placení daní a sledování vyváženého zpravodajství, museli občané pochlebovat svým politikům, jak jim to sluší a jak jsou moudří. Byly vytvořeny speciální pruhy pro auta s modrým majáčkem a minimálně čtyřmi stejnými číslicemi v RZ. Poslanecká imunita byla rozšířena i na chřipku a syfilis. Státní rozpočet byl zrušen, protože došla červená barva a všechny peníze šly rovnou do kamen. Začali jsme vyvážet levnou pracovní sílu do Číny, ale ze západu se nám opět vracela. Země je přece jenom kulatá. Byly zakázány blogy na IDNES, protože plynárenské lobby se obávalo příliš velké karmy, kterou by neopravovaná síť neutáhla. Vznikla jedna politická strana, aby politici nemuseli převlékat kabáty a také, aby si nemuseli ve Sněmovně přesedat. Teď už jenom čekáme, až někdo vystřelí. Je otázka, z kterého plavidla to bude a kterým směrem.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch a pohádkář